Tortikolis: případ biomechanické léčby

Na tomto blogu jsme už rozebírali příběh Španěla Marcella Mazzy, který se vyléčil z těžké dystonie s tortikolisem a kompresí míchy působením na chrup. Uplynuly tři roky a jeho léčba je nyní zcela ukončena. Budeme pokračovat ve studiu případů podobných tomu jeho. Pacient, kterého zde představujeme, byl léčen poněkud jiným typem nitroústního aparátu (Marcello používal dlahu Starecta a poté, co mu o sedm měsíců později zmizely hlavní příznaky, přidal aparát ALF na horní čelist). Přesto tento případ názorně ukazuje vliv skusu na správnou polohu hlavy a krku. Následující vyprávění zazní hlasem brazilské lékařky Lidie Yavich, která popsaného pacienta léčila.

Tento pacient se na mě obrátil na doporučení kolegy ze zahraničí. Po jeho e-mailu, v němž vysvětlil důvod své konzultace týkající se cervikální dystonie (tortikolisu neboli spastického tortikolisu), jsem mu odpověděla, že to není můj obor: léčím dysfunkci temporomandibulárního kloubu a věnuji se ortodoncii a ortopedii obličeje. Pacient trval na svém a vysvětlil, že kolega, který mě doporučil, mě zná ze setkání Americké akademie kraniofaciální bolesti (AACP), na které jsem byla pozvána jako přednášející. Nevěděl, jestli léčím dystonii, ale s ohledem na to, co viděl, řekl, že bych tomuto pacientovi mohla pomoci.

Začala jsem studovat publikované články na toto téma. Jeden z nich, který mě zaujal, byl „Spasmodic Torticollis: The Dental Connection“ od lékařů Anthonyho B. Simse, Brendana C. Stacka a Garyho Demerjiana.

Spastický tortikolis (cervikální dystonie) je neurologická porucha s abnormálními stahy krčních svalů, které způsobují stáčení, opakované pohyby a nepřirozenou polohu krku. Pohyby mohou připomínat třes. Porucha často začíná nebo se zesiluje při volních pohybech a příznaky se mohou šířit na sousední svaly.

Fokální dystonie postihuje sval nebo skupinu svalů – například v oblasti očí, krku nebo rukou – a způsobuje mimovolní svalové stahy. Přesná příčina fokální dystonie není známa. Předpokládá se, že vzniká na podkladě patologie centrálního nervového systému, pravděpodobně související s částmi mozku, které odpovídají za motorickou funkci. Jde o poruchu v řídicím systému „signál mozku – svalové úsilí“.

Nejčastější typy spastické dystonie:

Blefarospasmus – typ obličejového spasmu, nekontrolovaný stah kruhového svalu očního.

Oromandibulární dystonie – mimovolní stahy svalů dutiny ústní, čelistí, jazyka a rtů. Tyto stahy mohou způsobit neschopnost žvýkat potravu, bolest svalů, boční posun čelisti a potíže s polykáním a řečí.

Cervikální dystonie (tortikolis) postihuje krční svaly a způsobuje, že se hlava stáčí na jednu stranu, sklání se k hrudi nebo dozadu, případně tyto polohy kombinuje.

Laryngeální dystonie je porucha hlasu, pro kterou jsou typické mimovolní pohyby nebo křeče jednoho či více hrtanových svalů (hlasivek) během řeči.

Z pacientova dopisu před léčbou:

Všechno začalo poté, co mi do dolní čelisti zavedli implantáty. Asi o rok později jsem se začal cítit velmi nepříjemně: cítil jsem ztuhlost v zádech a v krku, silný tlak v týle a bolest. Začal jsem podstupovat spoustu vyšetření u neurologů, fyzioterapeutů, revmatologů a ortopedů a všichni se drželi stejné linie: je to stres a extrémní únava.

Později se k příznakům přidal stáčivý pohyb krku doleva. Nebyl příliš silný, ale začal jsem cítit, že ztrácím nad krkem kontrolu. Neustále se snažil otočit doleva, zvlášť když jsem chodil a snažil se soustředit na nějaký předmět.

Po fyzioterapii, akupunktuře a několika dalších léčbách, které jsem vyzkoušel, mi neurolog nakonec diagnostikoval cervikální dystonii. Provedl spoustu vyšetření, aby vyloučil úraz nebo potíže spojené s Wilsonovou chorobou (vrozenou poruchou metabolismu mědi). Tato možnost byla brzy zamítnuta.

Navštívil jsem dalšího neurologa, který diagnózu cervikální dystonie potvrdil. Zahájil léčbu botoxem, aby uvolnil některé svaly. Podstoupil jsem také tři kúry myorelaxancií, které nepomohly. Začal jsem se proto tématu věnovat hlouběji. Tak jsem našel několik videí o dysfunkci temporomandibulárního kloubu a o zubních technikách její léčby.

Situace je obtížná, protože moje diagnóza je neurologická: neznáme etiologii a léčba zatím neexistuje. Věřím, že to všechno musí souviset s implantáty, protože jsem bez těchto zubů žil přes třicet let; možná poloha mých čelistí mohla vyvolat některé pomalé změny, se kterými jsem se setkal. Nejsem odborník, který by mohl tvrdit, že tomu tak je, ale věřím, že stojí za to to prozkoumat, protože k tomuto tématu existují vědecké publikace. Navíc dr. Anthony Sims a další zubní odborníci poukazují na možnou souvislost svalů hlavy a krku, motorické koordinace a Tourettova syndromu se změnami v temporomandibulárních kloubech.

Hlavní příznaky pacienta:

• Neschopnost stabilizovat hlavu
• Zvonění v uších
• Pocit tlaku v uších
• Svalový spasmus při pokusu pohnout hlavou dolů a doprava
• Praskání v krčních obratlích – C1, C2 – a praskání v páteři
• Praskání v temporomandibulárních kloubech, zvlášť při zívání

Rentgenové snímky a MRI pacienta před léčbou

Frontální kefalogram jasně ukazuje, že pacient nedokáže držet hlavu rovně:

Na zonografii TMK pacienta v habituální okluzi pozorujeme zadní polohu hlavic obou temporomandibulárních kloubů:

Boční kefalogram pacienta:

Rentgenový snímek krční páteře před léčbou. Jak vidíme, mezi atlasem a týlní kostí pacienta není téměř žádný vertikální prostor:

Výrazně zmenšený je i při předklonu hlavy:

MRI obou temporomandibulárních kloubů se zavřenými ústy ukazuje kompresi disků v zadní poloze v bilaterální rovině (nejsem odbornice a pochybuji o přesnosti svého překladu těchto termínů, proto ponechám původní znění: bilateral retro discal compression – pozn. překl.).

Pacient nemá při otevírání úst žádná omezení a disky jsou správně uloženy na hlavicích kloubů dolní čelisti. Z tohoto důvodu MRI pacientových kloubů v této poloze neuvádím.

Léčba pacienta nitroústním aparátem

Žvýkací svaly pacienta byly nejprve deprogramovány pomocí přístroje TENS (transkutánní elektrická nervová stimulace). Poté byla zaznamenána neurofyziologická poloha, podle níž byl zhotoven nitroústní aparát, zkontrolovaný pomocí SEMG (povrchové elektromyografie). K výrobě aparátu byla použita neurofyziologická technika dr. Learrety.

Výsledky po 4 měsících léčby

Všimněte si zlepšení polohy hlavy a krku pacienta (fotografie vlevo):

Fotografie z pravé strany:

Boční rentgenový snímek pacienta s nitroústním aparátem. Všimněte si, že se mezi atlasem a týlní kostí objevil vertikální prostor:

Frontální kefalogram. Když porovnáme snímky před nasazením nitroústního aparátu a po něm, vidíme, že hlava pacienta je nyní v rovné poloze (můžeme také pozorovat vycentrování dolní čelisti a výraznou změnu polohy horní čelisti):

Srovnávací boční snímky před nasazením nitroústního aparátu a po něm:

Na zonografii TMK pozorujeme dekompresi disků temporomandibulárních kloubů (před léčbou a po ní):

Výsledky po 9 měsících léčby

Fotografie pacienta zepředu a z boku před léčbou a po 4 a 9 měsících nošení nitroústního aparátu. Můžeme pozorovat fyziologickou obnovu polohy hlavy a krku pacienta i jeho držení těla jako celku.

Podobných výsledků při léčbě tortikolisu a příznaků dystonie pomocí nitroústního aparátu Starecta dosáhl Američan Ken Leaver, jehož příběh si můžete přečíst zde.
__________________
Původní článek najdete na https://lidiayavich.com.