Collage showing a woman, dental models and bite pads

Už mnoho měsíců dostáváme stále stejnou otázku: jaký je rozdíl mezi polymorfními podložkami a plochými chrániči, včetně Revivu? Pojďme si to tedy konečně podrobně rozebrat – abyste se mohli rozhodnout informovaně!⚡️

Začněme tímto obrázkem. Pochází z článku o korejské metodě, která zahrnuje techniky uvolňování svalů:

A právě tento článek se nám k dnešnímu tématu bude opravdu skvěle hodit! Jdeme na to! ⚡️

Tři složky

Stručně řečeno, tato korejská metoda usiluje o symetrii pomocí tří hlavních složek:

1) Nástroj „Yinyang“ (podobný Starectě, s jamkami)
2) Plochý chránič
3) Uvolnění svalů

O uvolnění svalů si povíme později. Teď je důležité pochopit první dvě složky ⚡️⚡️

Pokud to správně chápu, tato metoda vychází z FCST (Functional Cerebrospinal Therapy) – systému, který vyvinul známý korejský lékař Young Jun Lee. Nejprve stabilizuje TMK, potom pracuje s lebkou a nakonec – s páteří a pánví. Ve fázi stabilizace TMK se používají dvě pomůcky: „Yinyang“ a plochý chránič. Teď prosím věnujte pozornost tomu, jak jsou obě pomůcky popsány:

Všimněte si, že jako první se používá „Yinyang“ – ten vyrovnává (krční páteř, TMK a CNS). Ploché chrániče se pak používají ke stabilizaci po aparátu CBA („Yinyang“ s jamkami). Proč?⚡️

Zuby ve tvaru kondylů

Když přijdete ke gnatologovi, nikdo vám nikdy nedá hned plochý chránič – jen dlahu s jamkami. Právě jamky totiž pomáhají znovu vytvořit takzvanou „Gerberovu oboustrannou vyváženou okluzi se zuby ve tvaru kondylů“. Právě to umožňuje stabilizovat nervosvalový systém (i když, abychom byli spravedliví, gnatologům se to daří málokdy, protože nepracují s polohou horní čelisti).

Totéž se ale děje i v kraniodoncii a také ve francouzské metodě OSB (Organisation Spatiale de la Bouche). Obvykle se nejprve používají dlahy s jamkami. V metodě OSB se aktivátory (ploché chrániče) používají až potom ⚡️

Ze všech těchto důvodů je tedy nesprávné srovnávat „nástroje Yinyang s jamkami“ (jako Starecta nebo polymorfní podložky) s plochými chrániči. Bylo by to jako srovnávat gumové s fialovým. Nebo jako srovnávat muže a ženu. Tyto dva nástroje mají prostě úplně odlišné funkce.

Já osobně jsem používala jen polymorfní podložky. Plochý chránič (Myobrace) jsem měsíc nosila přes den, jen na zkoušku – abych pochopila, jak funguje. Když jsem začala s podložkami, nikdy jsem nedělala žádné samostatné techniky uvolnění svalů, protože tuto funkci plně převzaly samotné podložky. Mnoho lidí se ale pořád ptá, čím se Starecta liší od polymorfních podložek. A většina z vás je tu proto, že jsem slíbila srovnat Myobrace s dnes už známým Revivem. Než se k tomu ale dostaneme, pojďme nejdřív pochopit, proč – když je Starecta s jamkami údajně tak skvělá – její průkopník Ken (zakladatel Revivu) s ní nedokázal léčbu dokončit.

Proč to Kenovi nevyšlo

Svůj ruskojazyčný blog jsem začala právě popisem metody Starecta. Španěl Marcello a Američan Ken, průkopníci Starecty, se pro nás stali skoro rodinou. Marcellův příběh mnohé šokoval a pobouřil – ale to, že dokázal svůj stav alespoň zčásti napravit, dávalo naději. Zvlášť blízký nám byl Ken, protože jeho žena pocházela z Ukrajiny a on sám dlouho žil v bývalém SSSR.

Všechno, co Ken popisoval ve svém vyčerpávajícím boji, rezonovalo s obrovským množstvím zoufalých lidí. Všichni se o něj báli, sledovali, jak jeho příběh skončí, a četli všechno, co zveřejnil na Facebooku. Ken ve svém hledání pokračoval dál. Začal pracovat s horní částí lebky – praktikoval mewing a myofunkční terapii, experimentoval s Myobrace, pak s ALF. V určité chvíli napsal zakladateli Starecty několik ostrých slov, zkritizoval ALF, zrušil svůj blog a zmizel. Bylo to cítit – byl rozzlobený, opravdu vyčerpaný.

Chápali jsme, jak se cítí. Mnoha lidem přinesla geniální Starecta obrovskou úlevu od příznaků – a přesto se ukázala být jen jedním dílkem skládačky. Například tahle Angličanka Linda výrazně zlepšila své držení těla a celkovou pohodu tím, že vyvážila polohu dolní čelisti, ale nevěděla, co dál – s chybějícím kontaktem mezi zuby a s polohou horní čelisti. Mnoho mých čtenářů mi psalo: „Raději budu do konce života chodit s berlí v puse, než znovu skončit jako invalida.“ Jak ale vidíte, právě v tom je hlavní problém: mnoho lidí po Starectě zjistí, že bez dlahy nemají vůbec žádný okluzní kontakt. To byl i Kenův problém – otevřený skus.

Jak jsme našli východisko

Moji čtenáři donekonečna experimentovali – snažili se ovlivnit polohu horní čelisti a vrátit okluzní kontakt. Především to byl mewing – a lidé s ním opravdu měli úspěchy. Přesto Starecta působí v porovnání s jemnou silou jazyka příliš mocně. Pak se v roce 2019 objevila moje kolegyně Anna se svými technikami nitroústního face pullingu – a všechno se změnilo. Vznikl nový druh biomechanické léčby – dost silný na to, aby vyvážil působení Starecty.

Na svém blogu jsem psala o jednom z našich čtenářů, Vladimirovi, který experimentoval se Starectou a mewingem. Když ale ten článek vyšel, vyzkoušel i nitroústní face pulling a už po jediném sezení jeho patro změnilo polohu, posunulo se dopředu a jazyk přirozeně zaujal na patře fyziologičtější místo.

Nitroústní face pulling se ukázal být tak silný, že se mnozí moji čtenáři Starecty úplně vzdali. Díky práci s horní částí lebky se jí začala přizpůsobovat dolní čelist, hlava se na krku vyrovnala a držení těla se zlepšilo.

Před týdnem mi někdo poslal jeho nový blog. Překvapilo mě, že v jednom ze svých článků zařadil náš systém do stejné kategorie jako obyčejný thumb-pulling. Také uvedl, že „intraoral facepulling“ dělal už v roce 2015. Tím zřejmě myslel vytahování obličeje dopředu pomocí hokejové masky – což dělal další průkopník Starecty, Plato Powers –, nebo možná nějakou myofunkční techniku jazyka. (To je asi téma na samostatný příspěvek, jinak vzniká zmatek – protože náš systém se objevil mnohem později.) Je opravdu škoda, že se tak přemýšlivý badatel o nás vyjádřil trochu povrchně. Když se ho ptali na naše techniky, nebavil se o našich technikách – místo toho hned zmínil polymorfní podložky. Tak si pojďme promluvit i o nich.

Jsou polymorfní podložky totéž co Starecta?

Nejdřív trochu historie (vydržte, brzy to bude zajímavější 🙂). Většina lidí, kteří se řídí naším systémem, podložky vůbec nepoužívá. Moje kolegyně Anna používala techniky uvolnění svalů, aby pomohla svalovému systému přizpůsobit se změnám na úrovni kostry.

Já osobně jsem Starectu nikdy nezkoušela, protože jsem podstupovala kraniodontickou léčbu. Moje okluze byla pět let rozpojená. Když jsem léčbu ukončila, neměla jsem vůbec žádný okluzní kontakt. Žádný. Měla jsem dost silný zkřížený skus. Moje čelisti k sobě neseděly. Skřípnutý jazykohltanový nerv – a v podstatě všechno uvnitř hlavy. Vyvinout pokročilé techniky mi trvalo deset měsíců. Intuitivně jsem také cítila potřebu stabilizovat dolní čelist – ale bála jsem se na ni sáhnout, bála jsem se, že ztratím vzácný prostor, který se otevřel pro chybějící špičák. Jednoho dne mi ruply nervy. Prostor po chybějícím špičáku jsem vyplnila polymorfem a nanesla ho přímo na zuby ✨✨

To byl průlom. „Třešnička na dortu“, která pomohla stabilizovat můj nervosvalový systém. Od té doby používáme podložky ve všech případech s neurologickými příznaky (stejně jako u Starecty). Naše praxe také ukázala, že jsou nezbytné při torzních deformacích lebky – nejobtížněji napravitelném typu –, při těžkých nebo kombinovaných deformacích, hlubokém skusu a po vytržení zubů moudrosti (zejména pokud byly vytrženy asymetricky).

Klíčové pro mě ale bylo, že jsem celým tělem fyzicky cítila touhu, aby se mi při aktivaci podložek dotýkaly špičáky. Trvalo mi 3–4 měsíce práce s horní částí lebky, než jsem dosáhla kontaktu na špičácích – ale když se mi to konečně podařilo, byla to úplně nová úroveň hry! Cítila jsem – nějak to souviselo s energií, s energetickými řetězci uvnitř těla, které se začaly spojovat v jeden celek. Předtím byly za mým obličejem prostě přerušené. (Napíšu o tom samostatný příspěvek – i o tom, proč jsou špičáky pro biomechaniku těla tak zásadní ⚡️⚡️)

Podstata toho všeho tedy je: pracovat s prostorovou polohou horní čelisti ve 3D + poskytnout oporu zdola, aby se vyvážila dolní čelist a deprogramovaly svaly. Jak adaptace pokračuje, okluzní zatížení se postupně přesouvá – ze špičáků na čtyřky, pak na pětky a nakonec na moláry! Teď, o tři roky později, je až zvláštní vzpomínat, že jsem kdysi na molárech neměla vůbec žádný kontakt…

Intuitivně jsem svůj obličej přestavovala zevnitř –
a hluboce ve mně rezonoval jeden obrázek: vektory od každého zubu, které se sbíhají v jediném bodě, crista galli za čelem – v takzvaném „bodě pravdy“, bindu, který si hinduisté kreslí na čelo. Máme kouzelnou komunitu – a právě před týdnem mi jedna dívka poslala obrázek i s názvem! Teď konečně vím, co jsem celou tu dobu skládala prsty za obličejem – Monsonovu křivku! ⚡️⚡️⚡️

Hlavní rozdíly mezi polymorfními podložkami a Starectou

Shrňme si tedy hlavní rozdíly:

1️⃣ Polymorfní podložky se používají jen v kombinaci s aktivní prací na horní části lebky ve 3D.

2️⃣ Nepoužíváme žádné dlahy. Polymorf se nanáší přímo na zuby. I mikrony materiálu dlahy mohou přidat zbytečnou výšku nebo objem a narušit přirozené vzájemné přizpůsobování čelistí.

3️⃣ Aktivace podložek probíhá až po sezení nitroústního face pullingu – když už byl vyvolán vnitřní impulz, který kosti lebky směruje k pohybu požadovaným způsobem.

4️⃣ Podložky jsou extrémně tenké, ale okraje jsou vysoké, takže tvoří jakousi intuitivní kontaktní plochu, na které se obě čelisti jemně setkávají a pohybují se všemi směry. Díky tomuto mikropohybu se aktivují i ty nejmenší svaly, což oběma čelistem velmi účinně pomáhá přizpůsobit se jedna druhé.

5️⃣ Podložky se znovu aktivují každý den, někdy dvakrát až třikrát denně, aby se poloha dolní čelisti okamžitě přizpůsobila novým změnám lebky a svaly se v těchto nových prostorových podmínkách deprogramovaly.

6️⃣ Aktivace probíhá na špičácích. Pokud tam zpočátku kontakt není, dosáhneme ho intenzivní prací s lebkou. Správná aktivace na špičácích umožňuje, aby se okluzní zatížení postupně přesunulo na moláry.

7️⃣ Po každém sezení nitroústního face pullingu vytvoří aktivace podložek za zadními moláry „efekt háčku“. Když intuitivně tlačíte dolní čelist vzhůru, tento háček pomáhá posunout horní čelist ještě více dopředu a vzhůru a urychluje dosažení kontaktu molárů.

✅ Jak vidíme, biomechanika polymorfních podložek se od Starecty zásadně liší. Jediná podobnost spočívá ve vytvoření ploch ve tvaru kondylů na zubech. A teď si promluvme o plochých dlahách, o Myobrace a samozřejmě o stále oblíbenějším Revivu ⚡️

Začněme Myobrace (a jeho čínskými obdobami) – a vysvětleme, co jsme při jejich používání zažili

1) K vyrovnání zubů při mírném nebo středně těžkém stěsnání

2) K vytvoření správného zubního oblouku ve tvaru U místo tvaru V (což je zvlášť důležité u úzkých dolních oblouků)

Abych pochopila Reviv, použila jsem dva zdroje: 1) nezávislé recenze; 2) vlastní zkušenost.

1) Nejdřív jsem o něm zkoušela číst na Redditu. Ale velmi rychle mi „zvadly uši“ – většina lidí, kteří psali negativní komentáře, tento nástroj zjevně nikdy nezkoušela, ale přesto na něj měla velmi „vyhraněný názor“. Rozhodla jsem se proto zeptat se na zkušenosti lidí, které znám a kterým věřím. Bylo jich osm. Mezi nimi: 2 negativní recenze, 2 pozitivní a 4 neutrální. V nejkritičtější recenzi se psalo o posunu obličeje dozadu (i když ten člověk zároveň dělal nahodilý thumb-pulling z internetu). Většina ostatních kombinovala používání Revivu s nitroústním face pullingem, takže nešlo o kontrolovaný případ. Jedna ze silně pozitivních recenzí však uváděla, že účastníkovi výrazně ustoupily závratě. Další, s neutrální recenzí, napsal prostě

2) Když jsem Reviv poprvé rozbalila (s velkým zájmem!⚡️⚡️), okamžitě mě napadlo: „Ten je na mě obrovský!“ Měl přesně velikost Myobrace L – a v době, kdy mělo moje patro šířku 35,5 mm, mi tato velikost připadala nadměrná. Jakmile jsem si ale nasadila Reviv L, rozdíl jsem poznala. U Myobrace je zadní část až příliš dlouhá – dokonce i na mou protáhlou čelist – a právě to způsobovalo nepohodlí. Reviv tento problém nemá! Oba jsem testovala v temné místnosti a zkoušela je střídavě, abych se mohla soustředit čistě na pocit a biomechaniku. A můžu vám říct – působí naprosto stejně. Ale! Materiál Revivu 1 – panebože! Ve srovnání s tuhým Myobrace A1 je Reviv v ústech jako hedvábí! Podrobné dojmy a detailní fotografie budu později sdílet ve stories – tady na to není dost místa. Jedno si ale ujasněme: srovnáváme Reviv a Myobrace – ne Reviv a polymorfní podložky –, protože jejich funkce jsou úplně odlišné ⚡️⚡️

Jaký je váš cíl?

Musíte mít jasno v tom, proč určitý nástroj nosíte (ať už je to něco s jamkami, nebo plochý chránič) – jaký je váš cíl? Mým vlastním cílem bylo vyrovnat obě čelisti ve 3D, výrazně je posunout dopředu a vzhůru a zároveň dosáhnout pevného kontaktu molárů. Vždyť právě tento kontakt molárů dává člověku pocit jistoty, vitality a vnitřní síly. Teď, přesně tři roky po zahájení celého systému s podložkami, mi ten napůl šílený stav, ve kterém jsem kdysi žila – s úplně rozloženou okluzí a bez jakéhokoli kontaktu –, připadá jako matná vzpomínka z jiného života.

Vy si ale můžete zvolit jinou cestu – rozpojit okluzi a chybějící výšku zubů později dostavět kompozity. Je to vaše tělo a jen vy můžete rozhodnout, co s ním uděláte. Mým úkolem je poskytnout co nejucelenější informace, abyste se mohli rozhodnout informovaně. Pokud k tomu máte nějaké myšlenky nebo otázky – pojďme si o tom promluvit v komentářích! ⚡️⚡️