Mnoho lidí, kteří trpí skoliózou a osteochondrózou, si klade zcela logickou otázku: může být osteochondróza důsledkem skoliózy, a pokud ano, co její rozvoj spouští a kde tato příčina leží? Mnohé jistě překvapí nejnovější objevy biomechanické vědy, která tento spouštěč našla na místě pro tradiční vědecké myšlení dost nečekaném: v systému, který podpírá lebku. Působení v tomto bodě přitom přináší ohromující výsledky, jakých tradiční medicína dosáhnout nedokáže. V tomto článku se podíváme na tyto konkrétní výsledky a na biomechanickou metodu, která jich pomáhá dosáhnout, a podrobně rozebereme vznik osteochondrózy a skoliózy z pohledu biomechaniky lidského těla.

Souvislost mezi skoliózou a osteochondrózou

Dvě schémata těla a páteře; vlevo jsou označeny krční, hrudní a bederní oblasti.

Co je osteochondróza? Je to lokální problém meziobratlových plotének, které ztrácejí vodu a zároveň se snižuje jejich výška a pružnost. Při dalším zatěžování se chrupavka deformuje a vzniká protruze nebo výhřez. Ten začne utlačovat nervové kořeny a způsobuje bolest a svalové křeče. Ploténka, která prochází takovou deformací, přestává dostatečně plnit funkci „polštáře“, a sousední obratle nad ní a pod ní proto začnou trpět třením a tlakem. V reakci na to se na jejich okrajích tvoří kostní výrůstky, kterým se říká osteofyty. Výsledkem je nestabilita celých úseků páteře: bederního, hrudního nebo krčního. V pozdějších stadiích osteochondrózy začnou osteofyty poškozovat už zčásti zničenou ploténku a utlačovat blízké cévy, což vede k dost vážným poruchám – například k syndromu vertebrální tepny u krční osteochondrózy.

Co je skolióza? Na rozdíl od lokálního problému plotének jde už o „vyšší ligu“: deformaci nejdelších fyziologických úseků páteře. Nestejná výška ramen a lopatek, křivá záda i pánev jsou dost nápadné. Není těžké si představit, co se přitom děje s meziobratlovými ploténkami. Skolióza a osteochondróza tedy opravdu jsou vzájemně související nemoci. Skolióza vytváří na ploténky nerovnoměrný tlak, který v nich způsobuje změny, a k tomuto procesu se následně přidávají neurologické příznaky. Skolióza však není jedinou příčinou osteochondrózy. Nesmíme zapomínat, že změny páteře neprobíhají jen ve frontální rovině, ale i v boční rovině, což vede ke krční a bederní lordóze a hrudní kyfóze.

Tradiční medicína považuje všechny tyto změny za důsledek špatného držení těla. Pacientům s takovými problémy nabízí masáže, manuální terapii, osteopatii, fyzioterapii, sport, svalová relaxancia, vazodilatancia, a dokonce i antidepresiva. Bohužel však tito lidé po vyzkoušení všech těchto léčebných postupů s pocitem beznaděje zjišťují, že všechna tato opatření přinášejí v nejlepším případě jen dočasnou úlevu a často nepomáhají vůbec. Věda však nestojí na místě a v posledních letech se v medicíně po celém světě objevily nové studie o vztahu mezi držením těla a polohou lebky – konkrétně strukturální polohou čelistí, která má rozhodující vliv na celé lidské tělo. Jinými slovy, osteochondróza, skolióza, kyfóza a lordóza mají svůj původ… v ústech.

Držení těla závisí na skusu

animace ze starecta.com

Proč jsou zuby pro držení těla tak důležité? Lebka je nejtěžší částí našeho těla a spočívá na prvním krčním obratli, atlasu. Co ale lebku na tomto obratli podpírá? Ještě před několika desetiletími se vědci domnívali, že ji podpírají krční svaly, řízené vědomým úsilím stát vzpřímeně. Se zrodem lékařského oboru gnatologie však jeho klinické studie odhalily funkčně-anatomický vztah mezi kraniomandibulárním systémem a dysfunkcí krčních obratlů. Zjednodušeně řečeno, výzkumníci v tomto novém oboru začali chápat roli dolní čelisti v posturálním systému člověka, a tedy i to, že problémy s krkem a zády mohou být způsobeny nerovnováhou mezi lebkou a dolní čelistí.

Navzdory tomuto důležitému vědeckému pokroku však žádný z gnatologů nedokázal skutečně vyřešit klasické posturální problémy: osteochondrózu, skoliózu, kyfózu a lordózu. Zkoušeli nejrůznější metody, z nichž žádná nevedla k výrazným výsledkům. Posturální problémy lze vyřešit, jen pokud přesně víte, jak funguje kraniomandibulární biomechanismus, a znáte konkrétní vztah mezi skusem a držením těla.

Jak funguje posturální biomechanismus

animace ze starecta.com

Jak už víme z postulátů oficiální vědy, lebka spočívá na prvním krčním obratli. Jak vidíme, čelist je „zavěšena“ mezi jazylkou a lebkou a je velmi pohyblivá: temporomandibulární kloub jí umožňuje pohyb ve třech prostorových rovinách – horizontální, vertikální a sagitální (dopředu–dozadu). Vzhledem k této vlastnosti je těžké si představit, že by lebka mohla nacházet oporu v zubních obloucích a dolní čelisti. Ještě těžší je pochopit, jak by porucha v této oblasti mohla způsobit obrovské změny v celém těle.

Odpověď zní, že dolní čelist se stává stabilní strukturou a plní opěrnou funkci jen tehdy, když jsou zuby sevřené, přičemž maximální stability dosahuje ve fázi polykání. Při polykání se všechny svaly stomatognátního systému zapojí do společného pohybu z opačných směrů a spojí se v jediný monolitický komplex. Právě v tomto okamžiku stabilizace čelisti se síly vyvolané kontaktem zubů přenášejí na struktury pod ní. Vzhledem k tomu, že během dne proběhne přibližně 1500–2000 polknutí, můžeme říci, že se na páteř a nižší struktury těla denně přenese asi 2000 kg (podrobněji o tomto mechanismu zde). Jde o kapitolu z knihy Itala Morena Conteho, který od mládí trpěl mnoha vyčerpávajícími příznaky souvisejícími se zakřivením páteře a nepomohla mu žádná léčba, kterou nabízela oficiální medicína. Na základě vlastních zkušeností získaných metodou pokusů a omylů vynalezl Starectu, při které se páteř narovnává vyrovnáním polohy dolní čelisti.

Výsledky metody Starecta

Zakladatel metody Starecta Moreno Conte (Itálie)

Vraťme se ale ke skolióze a osteochondróze (i k lordóze a kyfóze) a podívejme se na konkrétní případy použití metody. Na fotografii výše vidíte Morena Conteho na samém začátku léčby: tehdy trpěl neustálou bolestí zad, kterou způsoboval útlak nervových kořenů v oblasti meziobratlových plotének. Hlavu měl skloněnou dopředu, takže se vytvořila krční lordóza, a také hrudní kyfóza a bederní lordóza. Tím, že zafixoval polohu dolní čelisti speciální dlahou a zvětšil vzdálenost mezi prvním krčním obratlem a lebkou, dosáhl Moreno po roce podoby, kterou vidíte na poslední fotografii. Lékaři z oboru konvenční medicíny nemohli uvěřit, že to, co se děje, je skutečné. Netřeba dodávat, že všechny příznaky, které ho trápily, včetně bolesti páteře, zmizely. Na fotografii níže vidíte Morenova přítele Valeria Quatrana, který léta trpěl skoliózou 3. stupně, když začal se Starectou. V jeho případě už byla bolest zad prakticky nesnesitelná. Na poslední fotografii vidíte průběžný výsledek po roce a šesti měsících léčby, kterého dosáhl bez jakýchkoli operací. To vše mu umožnilo žít plnohodnotný život.

Druhý „průkopník“ metody Starecta, Valerio Quatrano (Itálie)

Starecta je dnes mezinárodně patentovaná a upoutala pozornost předních lékařů různých specializací po celém světě. Abychom byli spravedliví, podobných výsledků dosahují i odborníci, kteří pracují v ortokraniodoncii. V době psaní tohoto článku však bylo na celém světě bohužel jen pár skutečně špičkových odborníků v tomto oboru. Italská metoda Starecta naproti tomu nabízí dostupnou techniku léčby, kterou si člověk provádí sám a která už pomohla tisícům lidí po celém světě s posturálními problémy.

Vědecký důkaz vlivu skusu na držení těla – zde.

Kniha Morena Conteho „Jak jsem si narovnal páteř“ – zde.
_______________

Na úvodním obrázku článku je obrázek ze starecta.com