Tento článek není vědecký. Chci se v něm jen podělit o svá pozorování „chování“ vertebrálních tepen při změně polohy hlavy a krku; závěry nechám na vás. Zda v takovém případě mizí útlak vertebrálních tepen hlubokými krčními svaly a v podklíčkové oblasti, zda se po odstranění tohoto útlaku obnovuje jejich průměr a jak celý tento proces ovlivňuje narovnání držení těla – myslím, že pro mnohé by bylo zajímavé tomu porozumět.

Experimentální výsledky Starecty a ortokraniodoncie

Historická rytina lebky s pákou a červenými šipkami.

Na tomto blogu jsem už popsala biomechanický princip metody Starecta pro narovnání páteře i neuvěřitelné možnosti ortokraniodoncie. Bohužel je na internetu velmi málo svědectví lidí, kteří podstoupili léčbu druhou z těchto metod; podařilo se mi mluvit jen s několika takovými pacienty (to bylo před třemi lety; teď mám takových svědectví nejméně desítky). Mám podezření, že je to proto, že když se člověk vyškrábe z pekla a užívá si dlouho očekávaný, těžce vybojovaný pocit zdraví, chce na to všechno co nejrychleji zapomenout a už se mu nechce vysedávat na internetu; svou roli hraje i pověrčivost ruské povahy (sama jsem taková). Cizinci jsou však v tomto ohledu otevřenější a metoda Starecta je v současnosti ve světě známější.

Když sleduji svědectví lidí, kteří používají Starectu, nemohu se nepodělit o svá pozorování výsledků této metody u lidí s příznaky typickými pro syndrom vertebrální tepny: závratěmi, chronickou únavou, nesoustředěností, potřebou velkého množství spánku a „mozkovou mlhou“. Je třeba poznamenat, že si obvykle nenechávají vyšetřit vertebrální tepny, protože lékaři po celém světě mají s diagnostikou syndromu vertebrální tepny a syndromu horní hrudní apertury potíže (ano, pacienti v postsovětském prostoru v tomto ohledu nejsou sami). Těmto pacientům se zpravidla stejně jako našim předepisují masáže, fyzioterapie, svalová relaxancia a podobně. Posílají je i k psychologům. Po prvních dnech používání této experimentální metody však obvykle píšou následující:

Snímek recenze prvního dne používání zařízení se zakrytým jménem.

Dnes je můj první den se starecta rectifierem…. Normálně mám celý den úzkost, bolest krku a zátylku, pocit tlaku v hlavě, extrémní únavu, nestabilitu / pocit závratě, necitlivost pravé paže a ruky, špatné vidění a černé skvrny v pravém oku, záchvaty, mravenčení po celém těle, výboje jako elektrický šok projíždějící tělem, zvonění v pravém uchu, nezřetelnou řeč… Vedla jsem dceru do školy, a než jsem se vrátila domů, byla jsem celá zpocená a měla silnou úzkost… silná bolest hlavy a dvakrát jsem málem upadla. V 10 dopoledne jsem si nasadila rectifier….. 30 minut po nasazení – měla jsem pocit, že se mi otevřelo pravé ucho, divný, ale dobrý pocit. Po hodině jsem si všimla, že chodím, aniž bych měla pocit, že upadnu. Šla jsem pěšky do školy – žádná úzkost, žádný pocit, že upadnu, žádné závratě… Před hodinou jsem si uvědomila, že jsem si dnes nevzala lék proti bolesti :) Můžu hýbat hlavou bez extrémní bolesti. Je 9 večer a pořád jsem vzhůru – obvykle se do postele doplazím v 6:30 večer…

Nebo:

Screenshot of a second-day device testimonial with the name obscured.

Den 2 a už cítím výsledky. Obě rána jsem měla pocit, že se mi pořádně protáhla záda. Krk mám méně ztuhlý. A všechno od trupu nahoru je volnější…

Podobný účinek nastává při použití ortokraniodontických technik (i když ne okamžitě). Co se ale přitom děje s krkem, obratli a vertebrálními tepnami? Proč lidé cítí výsledky okamžitě? Abychom na tuto otázku odpověděli, obraťme se k trochu „nudné“ teorii.

Syndrom vertebrální tepny, krční apertura a hrudní apertura

Two labelled diagrams of neck and upper chest muscles, vessels and nerves.
Obrázky z http://www.pauliukoklinika.lt

Ve svých bez nadsázky skvělých pracích „Vertebrobazilární insuficience“ a „Syndrom horní hrudní apertury“, které mnozí z nás dobře znají, popisuje litevský cévní chirurg Povilas Pauliukas útlak vertebrální tepny hlubokými krčními svaly (zejména kloněnými svaly), stejně jako útlak podklíčkové tepny mezi předním a středním kloněným svalem (syndrom krční apertury) a útlak téže tepny v kostoklavikulárním prostoru (syndrom horní hrudní apertury). V těchto případech navrhuje chirurgický zákrok k odstranění útlaku. Povilas Pauliukas zároveň píše, že útlak tepny u syndromu horní hrudní apertury může způsobit i špatné držení těla, protože zmenšuje prostor mezi klíční kostí a prvním žebrem. Jak vidíme na animaci níže, při špatném držení těla k tomuto jevu opravdu dochází. Čím výraznější je navíc krční hyperlordóza a hrudní kyfóza, tím méně místa mezi klíční kostí a prvním žebrem zůstává.

Nine animation frames of a lateral skeleton changing head, jaw and torso position.
GIF ze starecta.com

Není těžké uhodnout, co se v takové situaci děje s podklíčkovými tepnami. Možná to vysvětluje i útlak vertebrálních tepen v místě jejich odstupu v dolní části krku. Co se ale děje s obratli a krčními svaly při špatném držení těla a ztrátě vzpřímené polohy lebky?

Three animation frames of the skull and neck with vertical, horizontal and tilted lines.
Animace ze starecta.com

Two lateral skull and neck diagrams with axes, arrows and muscle labels.

Ve své práci o vertebrobazilární insuficienci Povilas Pauliukas píše, že problémy s vertebrálními tepnami mohou být vrozené nebo získané. Získané mohou být dokonce i kličky vertebrálních tepen, protože krk se člověku s věkem zkracuje, zatímco vertebrální tepny se prodlužují, zvlášť při zvýšeném krevním tlaku, který je natahuje; v takovém případě se ohýbají a stáčejí do kličky. Dr. Pauliukas pak v knize uvádí příklad s hadicí a působením tlaku vody na ni. Píše navíc, že se stárnutím (zde zjevně myslí zkracování krku – jeho svalů, sedání obratlů a projevy osteochondrózy) může být vertebrální tepna uvnitř kostního kanálu utlačována kostními výběžky, osteofyty.

Tvůrci metody Starecta, která vyvažuje polohu hlavy a páteře, si všimli, že když lebka klesá dopředu, krční svaly se vzadu zkracují a vpředu prodlužují, a tento jev lze pozorovat i u mladých lidí.

Lateral head, neck and chest diagram with red arrows.

Tato změna normální polohy a normální délky svalů dává hodně podnětů k zamyšlení, zvlášť když dr. Pauliukas píše, že k nejčastějším příčinám útlaku vertebrální tepny patří útlak hlubokými krčními svaly.

Perspektivy

Two frontal radiographs with coloured lines, arrows and dates.
Léčba „mozkové mlhy“ a bolesti ramen a krku pomocí Starecty

Možná uvolnění krčních svalů, o kterém mluví mnozí lidé léčení metodou Starecta nebo ortokraniodontickými technikami, pomáhá vytvořit prostor potřebný pro průchod vertebrálních tepen, a právě to stojí za dosud neprozkoumaným účinkem těchto technik pro vyvažování lebky a páteře? Možná se tohoto výsledku dosahuje tím, že se hlava dostane do vzpřímené polohy, čímž se zlepší stavba krční páteře a normalizuje se délka krčních svalů? Tento jev si nepochybně zaslouží další vědecký výzkum. Jak už jsem řekla, kvůli nepochopení tohoto problému se bohužel vyšetření vertebrálních tepen před léčbou Starectou a po ní obvykle neprovádí, a to ani ze strany pacientů, ani ze strany odborníků na ortokraniodoncii. Jedinou výjimkou byl, jak jsem zmínila při popisu svého příběhu, italský profesor Stefanelli, který po léčbě zdokumentoval dekompresi vertebrální tepny u pacienta.

Povilas Pauliukas ve svých pracích píše o obnovení normálního průměru vertebrální tepny po její dekompresi. Mohlo by to vysvětlovat, proč se pacienti léčení ortokraniodoncií a metodou Starecta úplně zbavují příznaků typických pro syndrom vertebrální tepny – „mozkové mlhy“, závratí, nevolnosti a zvracení, chronické únavy, deprese a takových psychických poruch, jako je depersonalizace a derealizace? (Výraznými příklady jsou Ken Leaver a Španěl Marcello Mazza.) V těchto případech však k dekompresi vertebrálních tepen dochází jako „bonus navíc“ při normalizaci celé kraniomandibulární a krční struktury, a ne v důsledku operace.

Tyto výsledky získané experimentálními metodami je nepochybně třeba ověřit klinickými studiemi a možná mohou být tyto informace užitečné pro ty, kdo zvažují operaci vertebrální tepny. Není pochyb o tom, že takové operace jsou nezbytné v případech vážných patologií vertebrální tepny, například při vysokém vstupu do kostního kanálu krční páteře, vinutosti, přítomnosti krčních žeber a v mnoha dalších případech. V žádném případě nechci snižovat práci cévních chirurgů, protože jejich výzkum a chirurgické výsledky představují v medicíně obrovský průlom; ale možná bychom dnes měli vystoupat o úroveň výš a podívat se na lidské tělo v jeho celistvosti a na vzájemné vazby mezi všemi jeho strukturami?

P.S. Tento článek jsem napsala před třemi lety a za tu dobu jsme při komunikaci s mými čtenáři zjistili, že mewing při řešení tohoto problému hodně pomáhá, protože obličejové kosti se posouvají do horizontálnější polohy. Více si o tom můžete přečíst například zde.

Kimmerleho anomálie, syndrom vertebrální tepny a čelist – zde.

Jak narovnat páteř: metoda Starecta – zde.