Tento článek ukazuje, že držení těla přímo souvisí se vzájemným vztahem lebky a čelisti a že pokud vaše zuby nejsou rozmístěny symetricky, je pravděpodobnější, že budete mít posturální problémy, jako je skolióza, lordóza, kyfóza, asymetrie těla a zkroucení pohybového aparátu.
V této kapitole knihy „Jak jsem si narovnal páteř“ jsme už rozebrali vědeckou teorii, na níž stojí fungování posturálního biomechanismu. Stručně řečeno jsme viděli, že tento mechanismus vychází ze vztahu mezi lebkou a čelistí a že právě tento vztah určuje polohu lidského těla.
Také jsme si uvědomili, že poloha lebky na čelisti závisí na symetrické výšce a poloze zubů na obou stranách. A nakonec jsme viděli, že pokud je okluzní rovina stupňovitá nebo asymetrická, může nesprávný vztah mezi lebkou a dolní čelistí negativně ovlivnit polohu celého těla.
Jednoduše řečeno, lebka doslova spočívá na prvním krčním obratli, atlasu, a zubní oblouky jsou „lešením“, které lebku podpírá. Z výše zmíněné knihy jsme se také dozvěděli, že tato opora je dočasná a vzniká při skousnutí. Během okluze se prostřednictvím mechanismu polykání přenáší struktura nervosvalové interakce mezi lebkou a čelistí na struktury, které leží níže.
Hmotnost lebky se totiž rozkládá na zuby – například moláry jsou větší, protože nesou většinu hmotnosti lebky. Naopak přední řezáky jsou tenčí, protože nemusejí lebku podpírat a slouží jen k ukusování potravy.

Zubem, který je hmotností lebky zatížen nejvíc, je ve skutečnosti první velký molár (molár v zadní části čelisti). Není náhoda, že na horním i dolním zubním oblouku jsou moláry seřazeny sestupně – první je větší než druhý, druhý je větší než třetí atd. Právě takto se totiž hmotnost lebky rozkládá.
Pokud tedy stoličky nemají dostatečnou výšku, lebka se o ně už nemůže opírat a klesá, čímž stlačuje páteř, která je zase nucena se stlačit do malého prostoru. Právě toto stlačení vede ke vzniku kyfózy, lordózy a skoliózy a způsobuje útlak nervů, svalů, vnitřních orgánů, tepen, chrupavek atd. Právě tento útlak vyvolává řadu příznaků, a dokonce vede k chronickým onemocněním.
Souvislosti mezi zuby, jejich kontaktem při skousnutí, vlivem na páteř a různými příznaky nemocí byly v posledních desetiletích předmětem hypotéz a výzkumu v několika vědních oborech. Nikdo však tento mechanismus nedokázal jasně pochopit tak, aby co nejrozhodněji zastavil proces ničení těla.
V tomto článku chceme konečně předložit empirický důkaz, že poloha těla závisí na zubech. Než však tento důkaz předložíme, uvádíme níže tři vědecké články, které nám pomohou pochopit současný stav vědeckého výzkumu vztahu mezi okluzí, držením těla a vznikajícími příznaky nemocí:
1) první článek pochází z listopadu 1983 a ukazuje výsledky studie, kterou provedla Lékařská univerzita v Santiagu (Chile). Pro tuto studii bylo vybráno 75 pacientů (9 mužů a 66 žen ve věku od 13 do 53 let);
2) druhý článek se zabývá vztahem mezi zuby a polohou těla u některých hlodavců;
3) třetí článek analyzuje účinnost okluzní dlahy pro zlepšení posturální struktury a sportovního výkonu.
Vědecký článek č. 1
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/6580439
Pacienti byli rozděleni do tří skupin:
Skupina 1: 25 pacientům byla vertikální výška zubů zvýšena o 1 mm (3 muži a 22 žen ve věku 13 až 52 let) Skupina 2: 25 pacientů – zvýšení o 4,42 mm (4 muži a 21 žen ve věku 15 až 52 let) Skupina 3: 25 pacientů – zvýšení o 8,15 mm (2 muži a 23 žen ve věku 15 až 53 let)
Každý z účastníků experimentu si musel po dobu 3 týdnů vkládat do úst na 3 hodiny denně plochou dlahu. Během tohoto období se sledoval výskyt dvaceti jedna příznaků. Každý příznak byl hodnocen na stupnici od 0 do 3 (0: není přítomen, 1: výrazné zlepšení, 2: mírné zlepšení, 3: stále přítomen). Příznaky se sledovaly 24 h, 72 h, 1 týden, 2 týdny a 3 týdny po změně skusu.
Cílem této studie bylo ověřit, zda výška zubů může ovlivnit řešení problémů, jako je bruxismus a syndrom myofasciální bolesti a dysfunkce, a zjistilo se toto:
Prvním zajímavým údajem je, že hned po 72 hodinách vykázaly skupiny 2 a 3, u nichž bylo provedeno výrazné zvýšení výšky skusu, 50% snížení příznaků. Naproti tomu skupina 1, u níž byla výška zubů zvýšena o 1 mm, vykázala stejné zlepšení až po týdnu. Celkově pacienti ve skupinách 2 a 3 potřebovali ke zmírnění nebo úplnému vymizení příznaků mnohem méně času než pacienti ve skupině 1.
Zjistilo se také, že zvýšení výšky skusu o 4 až 8 mm nejen zvýšilo aktivitu svalů, ale také snížilo svalové napětí. Zvýšení skusu v tomto případě svaly naopak uvolnilo.
Skupiny 2 a 3 zaznamenaly více než 70% zlepšení u příznaků, jako je bolest krku, bolest hlavy, bolest TMK, bolest obličeje a lebečních kostí, ranní a večerní svalová únava, tinitus, závratě a některé další. U mnoha pacientů se také výrazně zlepšil stav dříve vychýlené dolní čelisti a zmírnilo se cvakání v temporomandibulárních kloubech, omezení otevírání úst i noční bruxismus. Tyto studie tak potvrdily, že výška skusu má přímý vliv na hlavní struktury těla, například na krk, přičemž příznaky spojené se změnami v této oblasti se zmírnily o 70 %.

Vědecký článek č. 2
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/25046977
Tato studie, provedená na potkanech, prokázala, že odstranění zubů těmto hlodavcům nebo vložení příliš vysokých výplní do jejich zubů změnilo zakřivení jejich páteře.

Vědecký článek č. 3
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3476490
Tato studie potvrzuje, že nošení speciální zubní dlahy může zlepšit výkon sportovců tím, že zvýší sílu jejich čtyřhlavého stehenního svalu. Používání zubní dlahy navíc odstranilo bolest v bederní oblasti. Studii provedla skupina gnatologů poté, co lékaři basketbalového týmu nedokázali vyřešit problémy jednoho ze sportovců běžnou fyzioterapií. Pro sportovce byla vyrobena speciální dlaha a jeho příznaky se okamžitě zmírnily a svalová síla se zvýšila.


Navzdory všem těmto studiím však nikdo z vědců jednoznačně neprokázal, že držení těla závisí na skusu, přesněji řečeno na lebečně-čelistním vztahu. Navíc nebylo navrženo žádné účinné praktické řešení posturálních problémů v jejich souvislosti se skusem. Můžeme říct, že se něco změnilo s příchodem italské metody Starecta, která umožnila zásadně ovlivnit regulační mechanismus biologického mechanismu těla. Těchto výsledků bylo dosaženo díky vývoji nové metodiky, kterou lze uplatňovat a regulovat individuálně. Starecta se zásadně liší od dříve používaných metod, které se ukázaly jako neúplné.
Tyto metody obvykle používaly drahý kus zubní pryskyřice, který se z dlouhodobého hlediska ukázal jako zbytečný. Teď však, po letech hledání naslepo, konečně existuje odpověď. Máme data, která podporují předchozí vědecký výzkum. Souvislost mezi skusem a držením těla prokázala zkušenost člověka, který používal metodu Starecta.

Bývalý profesionální fotbalista italského klubu Civitanova Simone Cincini měl, stejně jako 98 % lidí, nediagnostikovaný problém lebečně-čelistní nerovnováhy. Než tento problém vyřešil metodou Starecta, vyzkoušel tento pacient všechny možné způsoby léčby.
Podívejme se na Simoneho problém tak, jak ho odhalil tým Starecty. Simone měl:
– boční odchylku lebky doleva, která vytvářela výraznou asymetrii pohybového aparátu ve frontální rovině;
– krajně nedostatečnou výšku zubů v boční (sagitální) rovině na obou zubních obloucích v oblasti molárů a premolárů, což způsobilo zvětšení hrudní kyfózy a krční a bederní lordózy, oči se dívaly vzhůru.
Na rentgenovém snímku Simoneho lebky ve frontální rovině vidíme, že nedostatečná výška zubů na levém zubním oblouku způsobila v tomto místě deformaci lebky. Simone se s touto asymetrií pravděpodobně narodil, stejně jako mnozí z nás, a ta se časem jen zhoršovala, až mu téměř znemožnila život. Boční odchylka lebky doleva způsobila asymetrii obličeje a pak i těla.

Při takové boční odchylce lebky se žvýkací svaly a pak i spánkové svaly zkracují a na druhé straně se prodlužují. Všichni také víme, že když se sval zkrátí, zesílí, a v protaženém stavu zeslábne. Při boční odchylce doleva jsou tedy svaly na této straně mnohem vyvinutější a táhnou na svou stranu všechny měkké tkáně, kosti a chrupavky. S tímto vědomím snadno pochopíme, proč se Simonemu po mnoho let vychyloval nos doleva, pokleslo mu levé oko a levá lícní kost se vyvinula víc než pravá. Boční odchylka lebky doprava se pak rozšířila na zbytek těla a způsobila asymetrii pohybového aparátu, zkroucení páteře, pánve a nohou.
Simoneho největší problém je v boční (sagitální) rovině – protože měl v oblasti molárů a premolárů výrazně nedostatečnou výšku zubů, jeho lebka se v této oblasti doslova „propadla“ – klesla dozadu a stočila se vzhůru. Tato poloha lebky způsobila stlačení páteře, která byla nucena zůstat ve zmenšeném, stlačeném prostoru. Proto se u Simoneho zvětšila normální fyziologická zakřivení páteře, která se začala projevovat v podobě kyfózy a lordózy, jak vidíme na fotografii.

Pokud to nestačí, je důležité poznamenat, že uvnitř páteře vede mícha. „Padání“ lebky dozadu vytvořilo útlak míchy, který už vyvolával vážné příznaky. Podívejte se na obrázek níže a zkuste si představit, co se děje s lebkou, a tedy i s páteří a míchou, když odstraníte červený trojúhelník mezi zubními oblouky.

Červený trojúhelník představuje ideální výšku zubů v oblasti molárů a premolárů a díky němu je lebka udržována v optimální poloze. Pokud tedy tento červený trojúhelník (který vytváří ideální výšku skusu v oblasti molárů a premolárů) odstraníme, lebka změní svůj sklon a bude se stáčet vzhůru, dokud nenajde nový opěrný bod v oblasti molárů a premolárů. Jak jsme pochopili dříve, tato poloha lebky stlačuje páteř a nutí ji měnit fyziologická zakřivení, jak je vidět na fotografii níže.

Útlak míchy vytváří také tlak na některé oblasti mozku. Při stlačení mícha klade odpor klesající lebce a tlačí spodní část mozku vzhůru. Problém spočívá v tom, že mezi mozkem a míchou leží hypofýza, která začíná být vystavena zvýšenému tlaku.

Tato hypofýza, uložená v kostěné prohlubni zvané turecké sedlo, je ústředním orgánem endokrinního systému a vylučuje hormony, které ovlivňují růst, metabolismus a ženské i mužské reprodukční funkce. Hormon gonadotropin, který hypofýza produkuje, odpovídá za regulaci činnosti pohlavních žláz. Pokud jsou jeho hodnoty v rozborech rovny nule, znamená to, že hypofýza je úplně zablokovaná. Přesně to se stalo Simonemu. Jeho mícha a hypofýza byly stlačeny poklesnutou lebkou. Toto zablokování hypofýzy způsobila kraniomandibulární nerovnováha – málo známá, a proto nediagnostikovaná.
Níže jsou lékařské rozbory, které tuto skutečnost dokládají. Jak vidíte v rozboru před použitím Starecty, hodnoty gonadotropinů (LH a FSH) jsou téměř nulové (0,2 a 0,0 v uvedeném pořadí). Po použití metody Starecta a návratu lebky do optimální polohy se tyto hodnoty vrátily do normy (9,7 a 6,5 v uvedeném pořadí).


Níže uvidíme, jak se v těle proplétají biomechanické a biochemické mechanismy. Proč se hladiny hormonů po použití Starecty vracejí do normy? Tato metoda používá nástroj, který dokáže zastavit a zvrátit propadání a klesání lebky a vrátit ji do ideální polohy. To nám umožňuje vyřešit problémy se stlačením struktur páteře, o kterých jsme mluvili dříve.
V praxi se nitroústní zařízení metody Starecta vkládá mezi zubní oblouky a podle určité metodiky přímo působí na biomechanismus, který reguluje polohu lebky, a zajišťuje dekompresi stlačených oblastí mozku.

Jak je vidět z výše uvedených lékařských rozborů provedených před použitím metody Starecta s dlahou Rectifier a po něm, poloha lebky se stabilizovala, páteř se dekomprimovala a hypofýza se uvolnila a obnovila své funkce.


Můžeme rozlišit tři prvky, které dokládají jedinečnost a vědecký základ metody Starecta:
1) fotografie Simoneho Cinciniho jasně ukazují, jak se změnilo jeho držení těla, což se před použitím metody zdálo nemožné;
2) rentgenové snímky lebky a krčních obratlů ukazují, že se lebka skutečně zvedla díky prostoru, který vytvořil Rectifier. Tento prostor je chybějící ideální výška skusu, kterou lebka potřebuje k udržení správného fyziologického stavu. Tento prostor se podařilo obnovit díky Rectifieru;
3) lékařské rozbory dokazují, že před použitím metody byla hypofýza tohoto pacienta zcela zablokovaná kvůli lebečně-čelistní nerovnováze, kterou lékaři předtím nediagnostikovali. Hypofýza obnovila normální činnost teprve po použití Starecty.
Metoda Starecta je poměrně mladá a tento článek je jedním z prvních vědeckých důkazů její účinnosti. V nadcházejících letech však bude vědeckých důkazů pro tuto metodu přibývat stále rychleji.
Názory odborníků na metodu Starecta — zde.
Předsunuté držení hlavy: jak problém vyřešit biomechanicky — zde.
6 komentářů
Položte promyšlenou otázku nebo doplňte užitečný kontext. Nové komentáře před zveřejněním kontrolujeme.
Co dělat s okluzí po Starectě? (k dispozici později)
Je tam všechno pěkně podrobně popsané.
Starecta: nejčastější otázky
Musíte také vědět, že podle technologie metody se působí na držení těla níže, ale při korekci deformací lebky je dlaha poněkud omezená a k jejímu působení je vhodné přidat mewing. Velmi podrobně je to i s příběhem a zkušeností jednoho našeho kluka popsané tady:
Starecta a mewing: jak sladit protichůdné síly (k dispozici později)
Nebo se můžete obrátit rovnou na odborníka – kraniodontistu, který se zabývá všemi těmi otázkami najednou. Na Ukrajině takoví odborníci jsou a jejich seznam máme tady:
Ortokraniodoncie: odborníci v Rusku a na Ukrajině
Moc doufám, že vám všechny tyhle informace pomůžou se zorientovat. A přeju vám uzdravení!
Pokud budete mít další otázky – pište.