Pacientům s dysfunkcí TMK se často nabízí léčba dlahami. Po letech návštěv u odborníků v tomto oboru však zjišťují, že léčba v lepším případě nemá žádný účinek a v horším se stav jejich kloubních disků, kloubů a krčních obratlů jen zhoršuje. Proč se to děje a co v takových situacích dělat, se pokusíme pochopit v tomto článku.

Dlaha na TMK

Průhledná dlaha s původním popiskem o dlaze pro čelistní kloub.Popisky původního obrázku: Dlaha pro TMK

U mnoha lidí se dysfunkce temporomandibulárního kloubu začne projevovat po zubním zákroku: protetice, ortodontické léčbě, vytržení zubu, nebo dokonce po zhotovení „neškodné“ výplně. Některým zubař obrousí kontakty na jednom nebo několika zubech „jen kvůli vzhledu“ nebo kvůli „zlepšení okluze“. Takový zákrok může být proveden, aby se „odstranila příčina“ zvýšeného opotřebení zubů na jedné straně. Podle názoru zubaře by snížení výšky zubních řad na opačné straně mělo pomoci tento problém vyřešit. Zubař, který se upřímně snaží pomoci, tím pacientovi, aniž si to uvědomuje, způsobí nenapravitelnou škodu. Jde o to, že zubaři a ortodontisté se často dívají pacientovi doslova jen do úst a zapomínají na složitý svalový systém a stavbu kraniomandibulárního systému (nebo o nich nemají dostatečné znalosti).

V posledních desetiletích se u nás rychle rozvíjí obor zvaný gnatologie, který začal zkoumat vliv polohy čelisti na krční svaly a obratle i na nižší struktury těla. Gnatologové léčí pacienty s problémy TMK tak, že pracují s jejich nervosvalovým systémem a nabízejí jim dlahy k vyvážení polohy dolní čelisti. Je to obrovský vědecký průlom, který přináší úlevu ohromnému množství pacientů, ale bohužel to není všelék na TMD. Na fórech navíc najdete obrovské množství lidí, kterým léčba dlahou situaci jen zhoršila a připravila je prakticky úplně o schopnost pracovat.

Podle Konstantina Ronkina (Moskva), prezidenta Bostonského institutu estetické medicíny, byli odborníci institutu pro 60 % pacientů nejméně pátými, na které se s léčbou TMK obrátili, a 40 % už navštívilo více než deset lékařů různých specializací v několika městech a zemích. Pro 25 % pacientů se i Bostonský institut ukázal být jen mezistupněm. To především ukazuje, že ne všichni odborníci na léčbu TMD jsou dostatečně kvalifikovaní, aby takovým pacientům účinně pomohli. Podívejme se, čím se gnatologie při této léčbě řídí.

„Véčko“, nebo 3D?

Schéma kloubu: závěs, elipsoid, čelist a šipky pohybu.Popisky původního obrázku: Bisagra — kloub (závěs); Elipsoide — elipsoid

Dr. Ronkin se domnívá, že obtížnost diagnostiky a léčby pacientů s TMD se vysvětluje zmatkem v okluzních koncepcích, které se zubní lékaři učí na lékařských fakultách. Za prvé, velká skupina lékařů pevně věří, že dysfunkce TMK je neurologický problém spojený s přecitlivělostí centrálního nervového systému. Jiná skupina trvá na tom, že TMD je psychický problém. Jen třetí skupina se domnívá, že dysfunkce TMK souvisí s okluzí a polohou čelistí. To ale není vše: tato třetí skupina lékařů se dělí na další tři skupiny, z nichž každá se řídí jinými okluzními teoriemi podle toho, co staví na první místo – zuby, klouby, nebo svaly.

Tito odborníci si navzájem nerozumějí, a to jim při léčbě pacientů rozhodně nepomáhá. Pacientům se nabízí diagnostika na mnoha ultramoderních přístrojích a jako léčba dlahy nebo takzvané neuromuskulární ortézy. Gnatologové se přitom při léčbě TMD snaží změnit polohu dolní čelisti. Všichni tito odborníci zároveň vědí, že čelistní kloub není „véčko“, které čelist otevírá a zavírá, ale 3D systém, v němž temporomandibulární kloub pohybuje čelistí nejen dolů a nahoru, ale také dopředu a dozadu a doprava a doleva. Přesto si gnatologové z nějakého nejasného důvodu nevšímají, že kloub se nenazývá temporomandibulární nadarmo, protože funguje v součinnosti nejen s dolní čelistí, ale i s výše uloženou spánkovou kostí.

O úroveň výš

Model hlavy s osami x, y, z a šipkami otáčení.Popisky původního obrázku: Yaw: rotace kolem osy z; Roll: rotace kolem osy x; Pitch: rotace kolem osy y

Temporomandibulární kloub je součástí širšího 3D systému lebky. Pokud je tento systém pokřivený, připomíná přizpůsobování dolní čelisti takovému nevyváženému systému snahu napasovat dveře do křivé zárubně: můžete je léta obrušovat a podkládat třískami, aby byly v rovnováze, ale dokud se nevyrovná sama zárubeň, dveře se sotva budou správně zavírat. Budete mít štěstí, pokud během let takového „napasovávání“, jak se při práci jen s dolní čelistí často stává, dveře nepřijdou o panty (temporomandibulární klouby), samotná zárubeň se neuvolní (horní čelist, maxila – obličejové kosti) a nosná zeď a s ní spojené konstrukce nepopraskají (spánkové a týlní kosti a tak dále – v lebce je celkem dvacet devět kostí).

Dva pohledy na lebku s barevnými oblastmi, popisky a ukazovacími čarami.Popisky původního obrázku: Pohled zepředu; Vlevo: kost čelní; kost temenní; kost klínová; kost lícní; kost slzní; maxila; Vpravo: kost nosní; kost spánková; kost čichová; dolní skořepa nosní; kost radličná; dolní čelist; Sagitální řez; Vlevo: kost čelní; kost čichová; kost nosní; dolní skořepa nosní; kost radličná; maxila; Vpravo: kost temenní; kost týlní; kost spánková; kost klínová; kost patrová

Horní čelist je přímo spojena s deseti kostmi lebky. Prostřednictvím takzvané radličné kosti (vomeru) je čelist spojena s klínovou kostí na spodině lebky. V rozporu s běžným přesvědčením nejsou kosti lebky srostlé, ale ve švech jsou pohyblivé. Lebka jakoby „dýchá“, roztahuje se a stahuje s frekvencí 12–14 kmitů za minutu. Tato „pumpa“ pohání mozkomíšní mok. Klínová kost je zase spojena s týlní a spánkovými kostmi. Ve vzájemném postavení klínové a týlní kosti může dojít k posunu kolem svislé osy (laterální deformace) a kolem předozadní osy (torze). Tyto distorze mohou být způsobeny porodním poraněním, zejména porodem kleštěmi, úrazy hlavy v dospělosti, traumatickým vytržením zubu, vadným skusem a podobně. Například na fotografii níže vidíme laterální deformaci, kdy je přední část lebky posunuta na jednu stranu a zadní část na opačnou stranu.

Fotografie obličeje zespodu vedle rentgenového snímku lebky.
dentalmagazine.ru

Laterální deformace se u pacientů s TMD zpravidla najde vždy. Zatímco klínová a týlní kost jsou nejdůležitějšími kostmi lebky ležícími v její střední čáře, nejvýznamnějšími párovými kostmi jsou spánkové kosti. Právě v nich se nacházejí kloubní jamky TMK (nemluvě o tom, že jimi prochází většina hlavových nervů). Spánkové kosti se mohou posouvat ven a dovnitř, což ovlivní polohu kloubů, a tím i zubní okluzi.

Koláž: dva obličeje s červenými čarami a dva obrazy kostí se šipkami.
osstefanelli.com

Zuby horní a dolní čelisti se při polykání, žvýkání a mluvení dotýkají v průměru 2000krát denně. Lidské tělo využívá tento kontakt zubů jako samoregulační mechanismus k vyvažování kostí lebky a prvního krčního obratle. Pokud je tedy horní čelist posunutá v jedné ze tří rovin, celý tento mechanismus bude fungovat nevyváženě. Teď, když lépe rozumíme poloze temporomandibulárních kloubů v 3D systému lebky, je snazší pochopit, proč je korekce polohy horní čelisti (a tedy i hlavních kostí lebky) prvořadým úkolem při léčbě dysfunkce TMK. Ve světle těchto informací také chápeme, proč dlahy, jejichž cílem je změnit jen polohu dolní čelisti, v těchto případech nepomáhají. Zní to přesvědčivě, ale dá se poloha horní čelisti ovlivnit a existují k tomu nástroje?

Ortodoncie ALF

Koláž: zubní modely, aparát v ústech a dva rentgenové snímky lebky s měřicími čarami.Popisky původního obrázku: Orbitální rovina — 85°; Aurikulární rovina — 90°; Okluzní rovina — 83°; R; L
Práce A. Savinova

Systém ALF představuje chybějící článek mezi konvenční ortodoncií a progresivnějšími ortopedickými koncepcemi. K nápravě polohy horní čelisti používá tento obor ortodoncie aparát ALF, konstrukci z tenkých drátů. Jeho působení vychází z osteopatického principu „jemné síly“. Tyto ortodontické aparáty působí velmi jemně a ještě předtím, než pohnou zuby, podporují pohyb kostí lebky. Výsledkem působení aparátu ALF je rovnováha lebky ve třech rovinách: vertikální, horizontální a sagitální.

Koláž: schéma lebky, letadla se šipkami a dvě fotografie obličeje se žlutými čarami.Popisky původního obrázku: Rotace zubního oblouku (Yaw); Náklon (Roll); Okluzní rovina (Pitch); Letadlo: klopení; klonění; bočení
Práce A. Savinova

Tato léčba se však kombinuje s osteopatickými technikami, s ortézou k vyvážení dolní čelisti a s některými dalšími ortodontickými technikami. U nás tento inovativní obor zastupuje ortokraniodoncie, která vychází z principu, že osa rotace dolní čelisti prochází oblastí prvního krčního obratle, a vyvrací gnatologické teorie kloubní osy a centrální relace. V ortokraniodoncii se okluzní rovina vytváří podle roviny rovnoběžné s ušní rovinou, protože právě v ní leží temporomandibulární kloub. A ústřední pojetí okluzní roviny je spojeno výhradně s horní čelistí, nikoli s dolní, jako v gnatologii. Ve všech ohledech je to nová, revoluční úroveň poznání. Při pohledu na výmluvné fotografie a snímky výsledků ortokraniodoncie se chce říct: je to prostě cesta do vesmíru.

Ortokraniodoncie: filozofie a základní algoritmus léčby – zde.

Můžete věřit svému zubaři? – zde.
_________________

Při přípravě článku byly použity materiály K. Ronkina „Okluzní teorie. Jiný názor“ a články A. Savinova o ortokraniodoncii z dentalmagazine.ru a forum.stom.ru. Úvodní fotografie článku ukazuje práci A. Savinova a pochází z dentalmagazine.ru.