Všichni se rodíme jako tělesné, smyslné bytosti, ale postupem času začínáme své tělo oddělovat od svých citů. Někteří o něm dokonce mluví jen jako o „tělesné schránce“, v níž je uvězněn strádající duch – tak nás to naučilo vnímat náboženství. Napadlo vás ale někdy, kde se naše city a emoce skrývají a kde se rodí? V tomto článku si povíme o tom, jak svou tělesnost neignorovat a jak si obnovit schopnost cítit.

Kde se rodí smyslnost

Ilustrace k části „Kde se rodí smyslnost“

Moderní lidé mají hodně sexu, ale doslova vysychají z nedostatku smyslnosti. Házíme ji do jednoho pytle se sexem, a protože sex je tabu, automaticky označujeme jako „zakázané“ i všechno smyslné. Jsou nám vnucována pravidla, jaké doteky jsou dovolené a jaké ne. Fyzicky jsme se od sebe oddělili, každý je zavřený ve své krabici. Klidně pohladíme psa nebo kočku, ale dotýkat se sami sebe nám často není příjemné. Dospělé děti se často stydí dotýkat se svých rodičů, protože „už nejsou malé“, a muž a žena se také nemohou navzájem dotýkat, pokud nejsou pár. A mnoho párů se domnívá, že dotek nutně vede k sexu.

Smyslnost samozřejmě k sexu vést může, stejně jako večeře nebo procházka. Sama o sobě ale se sexem nemá nic společného. Smyslní můžete být s rodinou, s přáteli, a dokonce i s cizími lidmi, k nimž necítíte sebemenší přitažlivost. Sexualita je energie druhé čakry. Je spojena s vodou a chutí. Plynulost a polibky mají povahu vody a jsou spojeny s potěšením. Jde v nich o touhu a rozkoš. Smyslnost se naproti tomu rodí ve čtvrté, srdeční čakře. Je spojena s bezpodmínečnou láskou, se schopností dávat a přijímat, nemá žádný objekt. Jde o nejhlubší intimní kontakt duší, o jemné splynutí s druhým, o dotek, který otevírá srdce. Ale co se srdeční čakrou?

Řeka energie

Ilustrace k části „Řeka energie“

Co obvykle děláte, když vás to emočně bolí? Když se stalo něco zraňujícího a nepříjemného? Často své city pevně zapečetíme a „rozptýlíme se“ – vrhneme se po hlavě do práce, do povinností, do pomáhání druhým a „zachraňování tonoucích“, do kouření a alkoholu, do počítače – do čehokoli, jen abychom necítili bolest a strach, abychom je neprožili a nenechali je projít svým tělem. Když se rozpláčete bolestí, řeknou vám, že jste hysterka, zvlášť pokud jde o muže. Málokdo si může dovolit prožít svůj hněv a nechat ho projít tělem (a to nemusí nutně znamenat sprosté nadávky a pěsti). Prožít ho ve chvíli, kdy se to stalo, a ne o deset let později v ordinaci terapeuta.

V naší společnosti znamená cítit být slabý. Učili nás, že „chlapi nebrečí“, „co brečíš jako ženská“, „musíš si zachovat tvář“, „nedělej kyselý obličej – takové holky nikdo nemá rád“, „Co fňukáš?“, „Nekřič“, „Nekňourej“, „nesmutni“, „koho zajímá, co chceš“, „nesměj se tak nahlas!“, „z čeho máš takovou radost, ostatní to teď mají těžké“. Stydíme se cítit bolest, křivdu, strach, je hanba radovat se před ostatními, užívat si své tělo a sexualitu – zkrátka, jaká hanba! (a to navzdory záplavě reklamních obrazů chladných „sexy mrch“ a „bezcitných macho mužů“, které se na nás valí ze všech stran, a protože jim neodpovídáme, mimochodem trpíme komplexem méněcennosti). Co se to na tomhle světě děje?

Energie protéká naším tělem jako řeka. Pokud si nedovolíme cítit, tato energie se zablokuje. Nezastaví se a dál se na tomto místě hromadí, a pak vstupuje do fyzické roviny v podobě nemoci nebo necitlivosti těla a srdce. Ženy to zasahuje obzvlášť tvrdě, protože cítit je pro ženu její přirozenost. Znamená to vnímat život, prožívat ho, nechat ho procházet sebou, svým tělem. Ženská energie je přece mnohem plodnější, těžší a „pozemštější“ než mužská. Když žena necítí, stává se vážnou a zlou. Totéž ovšem platí i pro muže. Moderní lidé nejčastěji žijí „v hlavě“, „hlavou“, „v myšlenkách“ a odříznutí od své přirozenosti a tělesnosti se stávají vážnými a nemocnými. Když člověk potlačuje své emoce a city, stává se podrážděným, malicherně pomstychtivým a zbabělým.

Dovoluji si cítit

Ilustrace k části „Dovoluji si cítit“

Jeden znalý osteopat mi řekl, že Bůh otevřel člověku dveře do tohoto světa, do tohoto těla, ale kdepak – všichni se derou zpátky. Lidé se bojí hlubin tělesnosti a citů. Úkolem člověka je co nejvíc se ponořit do svého těla, do jeho pocitů a žít skrze něj. Jenže se tam nahromadilo příliš mnoho zkreslení a ponořit se do něj je dost bolestivé. Jde o to, že naše tělo si pamatuje nejen traumata, která jsme sami nezpracovali a zapomněli, ale i potlačenou hořkost a bolesti našich předků, příběhy našich otců a prarodičů. Uzdravení přichází skrze stav otevřenosti a upřímnosti. Je to tam hodně bolestivé, ale je třeba to uznat, prožít tělem a propustit. Všechno, co se projeví, už nikdy nebude jako dřív.

Když prožíváme destruktivní emoce, necháme je projít tělem a pustíme je, získáme jejich sílu. Když něco přijmeme, „rozbalí se“ to, „rozvine se“ to a stane se to součástí naší energie, která tím zesílí, a tělo zcitliví. Když člověk prožívá destruktivní emoce a nechává je projít svým tělem, „cloumá to s ním“, „trhá ho to na kusy“ a jeho nervová soustava „dostává zabrat“, ale právě takhle se dostáváme k rozkoši a radosti v těle! Když tělo doslova zvoní energií a cítíme se až do konečků prstů u nohou.

Praktiky ponoření do těla a uzemnění

Ilustrace k části „Praktiky ponoření do těla a uzemnění“

Nejdůležitější praktikou pro prožívání vlastních citů a emocí je „Dovoluji si cítit…“ Jak na vás působí už tato jediná věta? Někdy stačí ji jen vyslovit a má to silný terapeutický účinek. Ať se stane cokoli, sami si můžeme dovolit cítit – křivdu, bolest, hněv, strach, smutek atd. – a dovolit si je cítit v těle. Samozřejmě existuje spousta situací, kdy nelze hned reagovat, například na „šéfa idiota“. Ale jakmile k tomu máte příležitost, řeknete si: „Dovoluji si cítit hněv.“ A pak se jím místo potlačování začnete naplňovat, uvědomovat si ho a snažit se ho prodýchat. Můžete říct: „Jak mě to štve! Bože, já se z toho vzteku zblázním!“ A když dosáhne vrcholu, tento stav odejde a naplní vás klidem a pocitem síly. Už nezačnete ničit ani sebe, ani své blízké, ani atmosféru kolem sebe. To je zdravé prožívání emocí.

Je to velmi jednoduchá, ale ve skutečnosti velmi silná praktika (její autorkou je známá psycholožka Julija Mangalam). Když s ní začnete, začnete se „po řetízku“ dostávat k takovým stavům a „programům“, které zjevně „nejsou vaše“. Například jedna dívka, která tuto praktiku dělala, zabloudila v jedné z ulic cizího města a najednou ucítila v hrudi silnou tesknotu a bolest. Bylo to těžké, sotva mohla dýchat, ale „dovolila si to cítit“. Po nějaké době tyto pocity v hrudi „praskly“ a ona propukla v pláč „ze srdce“ „až do útrob“. Potom přišla neuvěřitelná úleva. O něco později „náhodou“ zjistila, že v té čtvrti žila její prababička, která velmi trpěla kvůli svému nezdárnému manželovi. Nikdo to neví, ale možná si pravnučka konečně dovolila prožít a propustit to, co si její předkyně nedovolila. A takových případů znám několik. V každém případě si tímto způsobem „vytáhnete“ spoustu starého, zbytečného, neprožitého harampádí z vlastního příběhu.

Navzdory síle této praktiky by ji neměli dělat lidé s rozvrácenou nervovou soustavou a ti, kdo mají biomechanická poranění v oblasti hlavy a krku. V takovém případě je lepší dělat praktiky „uzemnění tělem“, aby se energie odvedla z hlavy. A k uvolnění emocí použijte techniku „neodeslaných dopisů“, kdy napíšete člověku zprávu o šesti částech: 1) obvinění, hněv; 2) křivda, bolest; 3) „bojím se, že“; 4) „je mi líto, že“; 5) „doufám, že“, „chci, aby“; 6) vděčnost a láska. A velmi důležité je, abyste ve stejném pořadí napsali i „zprávu“ od toho člověka sobě. V „korespondenci“ můžete pokračovat, dokud neucítíte, že to stačí. Věřte mi, že tato zdánlivě „hloupá“ praktika vám přinese spoustu vhledů a úlevy!

Ilustrace k části „Praktiky ponoření do těla a uzemnění“

Jak už bylo řečeno, praktika „Dovoluji si cítit“ je velmi silná a někdy vycházejí stavy a emoce takové síly, že je pro nervovou soustavu obtížné se s nimi vyrovnat. Když „rozbalujete“ programy a „oblasti stlačení“, které sedí uvnitř, uvolňujete obrovské množství energie neboli „elektřiny“. Když pracujete s elektřinou, musíte být uzemnění. Tady je to stejné! Kromě toho je pro každého užitečné dělat praktiky uzemnění, aby se energie odvedla z hlavy a snesla do těla, protože přebytek mentální energie odtrhává od země a člověk začíná žít „přes hlavu“ a analýzu a ztrácí pocit své tělesnosti a potěšení z ní. Život je pak, jako byste ho sledovali zvenčí, v televizi, ale neúčastnili se ho. To nepotřebujeme. Být uzemněný znamená cítit život a lidi svým tělem, být tady a teď. K uzemnění tedy pomáhá:

  • kontakt s přírodou a zemí – může to být procházka v parku nebo za městem po zemi, zvlášť pokud chodíte naboso, sázení rostlin a květin, vytrhávání plevele – všechno, čemu se říká „hrabat se v zemi“
  • výživa – lehká strava, zvlášť ovoce, zvedá energii vzhůru, kdežto obiloviny, luštěniny, brambory a chléb pomáhají uzemnit se a cítit „tíhu“
  • fyzická aktivita – praní, úklid, sport, jóga a tanec skvěle vypínají hlavu a převádějí energii do těla. Je vhodné nevěnovat se tanci a sportu, které vyžadují jen mechanické pohyby. Ve fitness člověk své tělo dobývá námahou, ale nepoznává ho s laskavostí a něhou. Mechanika bez duchovní náplně připravuje tělo o smyslnost. Obzvlášť dobře fungují tance v rytmu bubnů, protože uvnitř aktivují energii první a druhé čakry; skvělé jsou v tomto smyslu i tance s dupáním do země – když je děláte s ruským rozmachem, můžete si přitom říkat: „Vzteku můj, vyjdi ven! Bolesti má, vyjdi ven! Smutku můj, opusť mě!“ (:
  • kontakt se zvířaty – hlazení, koupání, česání: když to všechno děláme, uklidňujeme se
    sauna, lázeň s věníkem – superpraktika pro uzemnění bez dalšího komentáře!
    masáže, dynamické dýchání a rebirthing pomáhají odstranit tělesné bloky a obnovit citlivost těla (v této souvislosti by vás mohla zaujmout cvičení z knihy „Cesta k zářivému zdraví: Příručka bioenergetických cvičení“ známého tělesně orientovaného psychoterapeuta Alexandra Lowena, ale lidem s biomechanickými poraněními krku a hlavy nevyhovují!)
  • objetí a tělesný dotek – vědci spočítali, že člověk potřebuje čtyři objetí denně k přežití a osm pro zdraví a pohodu
  • sexuální intimita – učí být v kontaktu se sebou, vnímat a cítit, následovat své touhy
    spánek, válení se v posteli bez myšlenek a knížek – funguje, když na nic nemyslíte a vychutnáváte si pocity z postele, ložního prádla a vlastního těla.

Tyto jednoduché činnosti, pokud si je dovolíte dělat alespoň půl hodiny nebo hodinu denně, pomáhají dosáhnout klidu a harmonie a naplňují tělo energií. A hlavně – nezapomeňte si také dovolit cítit radost i rozkoš, když ve vás „zvoní“ a naplňují vaše tělo!

Karma a nemoc. Duše a tělo: teorie a praxe – zde.


_________________________