Důsledky rovnátek: před čím vás nikdo nevaroval

Internet je plný zoufalého volání o pomoc: po rovnátkách přišly bolesti hlavy, nejistota při pohybu, nervozita, „zničili mi obličej, krk a páteř“. A to je jen nepatrná část vznikajících problémů. Tyto stížnosti se však bohužel ztrácejí pod tunami zářivých reklam na hollywoodský úsměv po rovnátkách. Navíc nenacházejí pochopení u ortodontistů, kteří tato rovnátka nasadili. Ti se snaží takových „problémových“ pacientů co nejrychleji zbavit: sdělují jim, že jde o psychický problém, nebo se jim, což je ještě horší, prostě smějí.

Bohužel na tom není nic směšného. Poškození, které rovnátka pacientovi způsobí, se totiž někdy přirovnává k traumatickému poranění mozku, jak uvidíme níže. Kéž bych o těchto následcích věděla dřív. Mezery ve znalostech svého ortodontisty jsem přitom musela doplnit já sama jako pacientka. Tento článek obsahuje informace od uznávaných světových odborníků na léčbu TMD, kraniodontistů, ortopedů, posturologů a osteopatů: například legendárního amerického ortopeda z počátku dvacátého století Roberta Lovetta, slavných osteopatů Horace Magouna a Violy Frymannové, geniálních Geralda Smitha, Daricka Nordstroma, Guiseppe Stefanelliho, Leopolda Busqueta, Johna a Mikea Mewa a dalších. Čerpá také od zakladatele ortokraniodoncie v Rusku, doktora A. O. Savinova, který většinu odkazů a vysvětlení k těmto informacím poskytl ve svých někdejších čtenářských diskusích orthocranio.ru a reader discussion.stom.ru.

Na základě výzkumů těchto lékařů se podívejme, jak mohou rovnátka působit na lebku, oblast krku, páteř a celkové zdraví pacienta. Pokud jste prošli léčbou rovnátky a něco z uvedeného u sebe poznáváte, nezoufejte. Jak jsem se mohla přesvědčit, cesta z této situace stále existuje a níže si o ní povíme. Také si vysvětlíme, proč mnozí pacienti následující zdravotní následky nemají a v jakých případech lze rovnátka přece jen použít. A teď už přejděme k tomu hlavnímu: jaké mrzačící následky může tradiční léčba rovnátky pacientovi způsobit.

1. Obličej

V článku o tom, jak rovnátka poškozují obličej, jsme už podrobně rozebrali, jak systém rovnátek stahuje a posouvá dolů maxilu, „kost krásy“, která utváří střední část obličeje. Na fotografii výše vidíme další výrazný příklad takového negativního vlivu na krásu: rovnátka, která dívka dostala ve dvanácti letech, vedla k tomu, že se jí do čtrnácti let obličej protáhl dolů a zploštil. Jeho horizontálně vyvinutá trojrozměrná struktura se vyhladila. Stažení maxily dolů navíc připravilo oční bulvy o oporu zespodu, což u dívky vedlo k efektu „vypoulených očí“. Vytržení zubů při léčbě rovnátky však má pro krásu obličeje ještě ničivější následky.

Na první fotografii výše vidíme obličej ženy, které při předchozí ortodontické léčbě kvůli nasazení rovnátek vytrhli dva zuby v horním oblouku. Výsledkem byl doslova „pomačkaný“ obličej stočený dovnitř, protože kůže a svaly vždy obepínají kostru jako plátno napnuté na rámu! Pacientka naštěstí našla schopného kraniodontistu pracujícího s aparátem ALF. Horní čelist se rozšířila, pro vytržené zuby vznikl prostor (prostřední fotografie), byly zavedeny implantáty a na poslední fotografii vidíme přitažlivý, trojrozměrně vyvinutý obličej. Pacientka přitom omládla o deset let! (Ještě jednou porovnejte poslední fotografii s první, na níž měla žena vytržené zuby a vzniklý prostor stažený rovnátky.) Ztráta krásy obličeje však bohužel není to nejhorší, co pacienta po rovnátkách, a zvlášť po vytržení zubů při této léčbě, může čekat…

2. Lebka

Straight Wire Appliance (SWA), jednoduše řečeno rovnátka, je pouze kosmetický zákrok zaměřený na zlepšení vzhledu chrupu, především jeho přední části. Ortodontisté bohužel často zapomínají, že stomatognátní systém těla kromě zubů zahrnuje: 1) kosti obličejové a mozkové části lebky; 2) klouby hlavy; 3) nervosvalový komplex hlavy a krku.

Dále existuje kraniosakrální systém, jehož nejdůležitější součástí je takzvaný kraniosakrální mechanismus (CSM) neboli primární dechový mechanismus. Mechanismem se nazývá proto, že se projevuje prostřednictvím složitých spojení lebečních kostí, tedy mechanicky. CSM se považuje za hlavní mechanismus života. Pokud na některé z jeho úrovní vznikne konflikt, vede to k různým dysfunkcím a následně k přetrvávajícím chronickým nemocem, které často nedokážou diagnostikovat ani úzce zaměření specialisté. Systém rovnátek omezuje fyziologickou pohyblivost lebečních kostí, a tím blokuje kraniosakrální rytmus.

Příznaky spojené s poruchami kraniosakrálního mechanismu mohou být velmi různorodé. Například: 1) vazomotorická rýma vznikající v důsledku blokády patrové, čichové a klínové kosti a horní čelisti (maxily), která narušuje drenáž čichových sklípků a otevírání nosních skořep; 2) stlačení a dráždění křídlopatrové nervové uzliny, vznikající z větve trojklaného nervu, vede k přetrvávající bolesti obličeje a poruchám autonomního nervového systému; 3) zkroucení klínové kosti způsobuje deformaci a zúžení horní očnicové štěrbiny (superior orbital fissure), což postihuje kladkový, okohybný, trojklaný a odtahovací nerv a vede k očním potížím, a dokonce ke šilhání;

4) narušení rotace spánkových kostí ovlivňuje vnitřní sluchový otvor a prekochleární nerv, což vede k potížím se sluchem a poruchám rovnováhy; 5) kraniální deformace ovlivňující bránici tureckého sedla uvnitř lebky způsobují hormonální nerovnováhu a ovlivňují menstruační cyklus žen, výskyt PMS a pokles libida u žen i mužů působením na hypofýzu; 6) stlačení týlní kosti stlačuje mozeček, což vede k poruchám koordinace pohybů a nejistotě při pohybu, a kromě toho nepřímo ovlivňuje hypofýzu; 7) jakýkoli posun v oblasti velkého týlního otvoru vede ke stlačení nervových pletení velkých cév a tepen pronikajících jugulárním otvorem do lebeční dutiny a k dráždění mozkového kmene a bloudivého nervu. Odtud bolesti hlavy a migrény, potíže s dýcháním i zažívací potíže, zácpa, průjem a neklidné chování.

To vše jsem neuváděla proto, abych vás unavila, ale abych ukázala rozsah poškození, které může způsobit i sebemenší zásah do stomatognátního systému těla. Nejnevyzpytatelnější následky však vznikají při vytržení „nadbytečných“ zubů a použití elastických tahů, protože tím se uvede do pohybu všech 22 párů lebečních kostí! Nesmíme zapomínat, že většina pacientů přichází k ortodontistovi už s poruchami kraniosakrálního mechanismu. Nechci přehánět, ale teď už chápete, proč se po rovnátkách objevují případy srovnatelné s traumatickým poraněním mozku. Člověk po nich vedle hlavní léčby potřebuje dlouhodobou rehabilitaci, ne psychologa, ke kterému se vás mnozí ortodontisté v tomto stavu snaží poslat! A to jsou velmi vážné věci.

3. Temporomandibulární klouby

Jedno z nejčastějších poškození způsobených rovnátky! Z předchozího textu jsme už viděli, jak může systém rovnátek ovlivnit celou stavbu lebky. Čelistní klouby se nacházejí v průsečíku tohoto trojrozměrného 3D systému a jeho posun byť v jediné rovině nevyhnutelně vede k posunu čelistních kloubů a disků. Zjednodušeně řečeno: představíme-li si lebku jako malý domek, který nakloníme na jednu stranu, snadno si představíme, co se stane s jeho dveřními panty (čelistními klouby). To je však jen jedna z možností posunu.

Kromě toho se může „domek“ naklonit dopředu nebo dozadu a mírně se „pootočit“ kolem své osy. Co se přitom stane s dveřními panty (čelistními klouby), snad ani nemusím říkat. Popis příznaků těch „šťastlivců“, jejichž lebka takový zásah zažila, najdete ve všech „barvitých“ podrobnostech v článku o TMD, „nemoci-chameleonovi“. I zde bych ale ráda znovu upozornila, že pacient často přichází k ortodontistovi už s určitými kraniálními deformacemi a nepromyšlený zásah s „pomocí“ rovnátek tento proces někdy mnohonásobně zhoršuje. Postup, který by se při takové léčbě měl dodržet, probereme o něco později. Teď se podívejme, jak poškození na úrovni kranio-čelistního systému spouští deformace níže položených částí kostry.

4. Atlas a krční obratle

Obrázek ukazuje co nejzjednodušenější schéma takového působení. Jak vidíte, při horizontálně vyvinuté a dopředu posunuté maxile (horní čelisti) je lebka ve fyziologické svislé poloze a vpředu nachází oporu v dolní čelisti (o tomto biomechanickém procesu si můžete podrobněji přečíst v této kapitole knihy Morena Conteho „Jak jsem si narovnal páteř“). V článku o tom, jak rovnátka poškozují obličej, jsme už rozebrali proces, při němž systém rovnátek stahuje maxilu dozadu a dolů. Současně se blokuje i pohyb dolní čelisti, která se musí pohybovat po nové, předem vymezené dráze. V důsledku tohoto procesu hlava nevyhnutelně klesá dopředu a „dominovým efektem“ vyvolává změny ve stavbě všech krčních obratlů, počínaje prvním krčním obratlem, atlasem. Ale to není všechno: zatím jsme se na klesání lebky podívali jen z boku. Existuje však i rovina frontální a příčná! (Připomeňme si, že lidská lebka je prostorový 3D systém.)

Pokud rovnátka tento systém poškodí na podkladě již existujících kraniálních deformací, může se lebka naklonit nejen dopředu, ale i do strany a také se otočit kolem svislé osy. Dokážete si představit, co se stane s atlasem, který se vždy přizpůsobuje poloze týlní kosti. A mnozí lidé následky posunu prvního krčního obratle znají z vlastní zkušenosti (bohužel i já). Poloha atlasu má obrovský vliv na nervový a energetický systém člověka i na jeho schopnost cítit štěstí. Pokud uvažujete o rovnátkách, přemýšlejte i o tom. Nyní také chápete, jak pokles a zkroucení lebky vedou k jevům, jako jsou krční skolióza a lordóza. U vrozených deformací lebky tento proces trvá roky a tělo má čas vytvořit si adaptační mechanismy. Při léčbě rovnátky, a zejména při vytržení zubů v jejím rámci, však probíhá poměrně rychle a bolestivě, protože takový náhlý zásah je pro tělo šok.

5. Svaly krku a vertebrální tepna

Při poklesu lebky dopředu a rozvoji krční lordózy se svaly v zadní části krku zkracují a v přední části prodlužují. Situaci zhoršuje krční skolióza, při níž se ve svalových řetězcích vedoucích od dolní čelisti přes jazylku ke klíční kosti a od týlní kosti ke klíční kosti vytváří na každé straně různě silné napětí. Teď si dokážete představit, co se děje s vertebrálními tepnami zásobujícími mozek, které zčásti procházejí kostními kanály posunutých krčních obratlů a zčásti jsou stlačené pod skalenovými svaly.

Pro úplnost nezapomeňme ani na krční pleteň tvořenou předními větvemi čtyř horních krčních míšních nervů. Leží na povrchu hlubokých svalů krku (zdvihače lopatky, středního skalenového a řemenového svalu) v úrovni čtyř horních krčních obratlů. Tyto nervy inervují všechny sousední svaly krku a hlavy a vydávají kožní větve velkého ušního a malého týlního nervu. Brániční nerv krční pleteně navíc sestupuje po přední ploše skalenového svalu a horním hrudním otvorem vstupuje do hrudní dutiny, prochází v blízkosti osrdečníku a končí uvnitř bránice. Představte si, co se stane, pokud ho stlačí přetížené svaly krku. A i to je přímý následek rovnátek! Ale tím to nekončí.

6. Páteř a pánev

Už na počátku dvacátého století popsal ortoped Robert Lovett ve svých pracích vztahy v lidské kostře ve tvaru S a #. Týlní kost v nich souvisí s hrudní páteří (T1–5), bederní páteří a křížovou kostí, zatímco spánkové kosti souvisejí s krční páteří (C1–6), lopatkami, žebry, hrudní páteří (T6–12) a pánevními kostmi. Jakákoli změna prostorové polohy týlní kosti proto vede ke změnám polohy horní hrudní a bederní páteře a křížové kosti (existuje ovšem i opačná vazba). Asymetrická rotace spánkových kostí v lebce bude vždy probíhat současně s asymetrickou rotací pánevních (kyčelních) kostí, tedy synchronně, ale zrcadlově, a také se změnami krční a dolní hrudní páteře.

Tyto změny ve stavbě kostry se po rovnátkách neobjevují současně, protože souvislost zde přece jen není přímá, ale lineární. Už po několika málo měsících však mohou pacienti zaznamenat první známky těchto poruch. Ty se pak rozvíjejí roky a vedou k postupným změnám všech níže položených kosterních a svalových struktur až po chodidla…

Ne „kdo za to může“, ale „co dělat“

Einstein řekl, že problém nelze vyřešit na úrovni, na které vznikl, ale jedině přechodem na vyšší úroveň. Jako alternativa k systému rovnátek se nabízí jiný přístup: před nasazením Straight Wire Appliance, jednoduše řečeno rovnátek, je nutné napravit existující kraniální deformace. Jejich náprava začíná stabilizací čelistních kloubů a korekcí polohy maxily (horní čelisti), která se provádí pomocí aparátu ALF (nebo jiného podobného aparátu) a kombinuje se s osteopatií. Tato metoda, nazývaná kraniodontika, má za cíl podpořit samovolnou korekci dentoalveolárních deformací. Rovnátka se používají až v závěrečné fázi, například k úpravě sklonu os předních zubů.

Po nápravě kraniálních deformací už rovnátka nezpůsobují poruchy kraniosakrálního mechanismu, protože tomu zaručeně brání filozofie a metoda funkčního aparátu ALF, který lze používat současně s rovnátky. Právě zde leží odpověď na otázku, proč mnozí pacienti po rovnátkách nemají výše popsané negativní zdravotní následky (snad kromě stížností na změněný obličej), zatímco jiné „léčba“ rovnátky doslova zmrzačí. Rozhodující je právě výchozí stav kraniálního systému a existující deformace, s nimiž pacient k ortodontistovi přichází. Jiná otázka je, kolik pacientů bez kraniálních a kosterních deformací k němu vůbec chodí.

Navíc jsou adaptační schopnosti samotného chrupu poměrně velké, a právě to umožňuje bezmyšlenkovitě pracujícímu zubaři nemilosrdně znásilňovat přírodu. Přestože tedy tradičně pracující ortodontisté věnují kraniálním deformacím a kloubům, mírně řečeno, nedostatečnou pozornost, u některých pacientů proběhne „léčba“ rovnátky více či méně hladce, zejména v mladém věku, zatímco u jiných to tak dobře nedopadne… A já se stala jednou z těchto pacientek. Od chvíle, kdy jsem před třemi lety začala vést takový blog v ruštině, mi napsalo mnoho lidí s mnohem horšími příběhy. Po rovnátkách, a zejména po vytržení zubů, přišli nejen o zdraví, ale i o práci a přátele. Někteří dokonce ztratili rodinu a víru v sebe sama. Ortodontisté se proto musí zamyslet nad tím, co dělají, protože na kvalitě jejich práce někdy závisí nejen pacientovo zdraví, ale i jeho další osud (o karmě, příčinách a následcích teď nemluvme — k tomu se vrátíme někdy jindy).

Nejvíc šokující je, že včasné provádění zcela bezplatných myofunkčních cvičení, která obnovují šířku chrupu i krásu obličeje a úplně vyléčí potíže s čelistním kloubem (podle britského lékaře a odborníka na ortotropii Mikea Mewa a norského kraniodontisty Geira Olsena), by mohlo návštěvě ortodontisty úplně předejít. To se však už netýká těžkých případů po léčbě rovnátky, zejména pokud při ní došlo k vytržení zubů a použití elastických tahů. V těchto případech je alternativou léčba aparátem ALF. Ani ta však bohužel není procházka růžovým sadem, protože se při ní v opačném pořadí vracejí úplně všechny dřívější příznaky a k tomu, aby člověk tuto léčbu vydržel, je zapotřebí velká psychická síla. Přes všechny výhody kraniodontiky navíc existuje zásadní překážka: skutečně špičkových odborníků v tomto oboru je stále velmi málo. Aby se kraniodontista v této profesi skutečně našel, nestačí jen absolvovat kurzy. Musí se soustavně vzdělávat po mnoho a mnoho let, a to nejen v ortodoncii s aparátem ALF, ale také v osteopatii, posturologii, ortopedii a některých dalších příbuzných oborech. Tady je zapotřebí psychická síla i na straně lékaře. Přesto upřímně věřím, že budoucnost ortodoncie jako vědy je spojena právě s tímto směrem a s jeho úzkým propojením s kraniální osteopatií.

__________________________
© tooth-for-tooth.com