Každého, kdo trpí dystonií, alespoň jednou napadlo, jestli ho někdo neuhranul, jestli nemá špatnou karmu nebo jestli někdo v jeho rodině nezhřešil. Takové myšlenky lidi přirozeně přivádějí k úvahám, že by se obrátili na jasnovidce a jiné léčitele. Já jsem o tom nejen uvažovala, ale také jsem se na ně obrátila. Moc se mi na to nechce vzpomínat, ale někomu přesto může prospět moje zkušenost a moje pozorování toho, co se děje s tělem a energií během „léčby“ dystonie jasnovidci.

Pověrčivost a víra v nadpřirozeno jsou ruské národní rysy a i mnozí naši muži, na které „tyhle nesmysly neplatí“, se přesto snaží všemu tomu „ďábelství“ vyhnout obloukem a „čarodějnice a čaroděje“ si nerozhněvat (pro jistotu, člověk nikdy neví🙂). Jejich intuice má pravdu – bez ohledu na to, odkud pochází síla, se kterou tito lidé pracují, je třeba k nim přistupovat s respektem. A v mnoha případech opravdu pomáhají. Pomáhají ale při dystonii?
S tímto světem jsem se seznámila náhodou, vlastně ze zoufalství, protože mírná vegetativně-vaskulární dystonie (VVD), kterou mi diagnostikovali už v dospívání, začala po vytržení zubu moudrosti a nasazení rovnátek vyvolávat dost bolestivé příznaky, které mi dramaticky změnily život. Praktičtí lékaři na mně nenašli vůbec nic a sváděli to na psychiku, a protože ani návštěva psychoterapeuta nepřinesla žádné výsledky, začala jsem si myslet, že možná mám nějakou špatnou karmu a že by bylo dobré obrátit se na někoho, kdo se v těchto věcech vyzná.
A taková příležitost se mi brzy naskytla. Stalo se to takhle: jedna blízká známá, dospělá žena, se letmo zmínila o jednom svém spolužákovi, silném jasnovidci, kterého „odvezli do Kyjeva“ (na Ukrajinu) a který tam pracuje v dost seriózní organizaci, a řekla, že „když snímá uhranutí, praskají v místnosti i žárovky“, a ještě spoustu zajímavých věcí. No, této příležitosti jsem se chytila. Přemluvila jsem známou, aby tomu svému spolužákovi zavolala, abych mohla přijet. Souhlasil. Rychle jsem si sbalila věci a za týden jsem byla v hlavním městě Kyjevě, o jehož návštěvě jsem vždycky snila.
Jasnovidec se ukázal jako příjemný muž s hlubokýma černýma očima. Řekla jsem mu o svém trápení a on řekl, že měl takový případ, kdy jeden kluk řekl dívce, že se s ní rozchází, a ona se na něj podívala takovým pohledem, že se mu zatemnila mysl – a potom se u něj začaly objevovat příznaky VVD. Jasnovidec řekl, že toho kluka „očistil“ a teď je všechno v pořádku. Byla jsem nadšená – a pokračovali jsme. Sezení probíhalo takto: seděla jsem na židli, muž stál vedle, povídali jsme si o různých věcech a on jako by nic nedělal. Ale když jsem od něj poprvé odcházela, rozzářila jsem se jako úplně nová žárovka, cítila jsem obrovský příliv síly, oheň ze mě tryskal na všechny strany a oči mi hořely.
Autosugesce? Ne, promiňte, tohle se s ničím zaměnit nedá. Každý, kdo zažil takový stav, mi porozumí – jakýsi pocit čistoty „křišťálového třpytu“ uvnitř a mocného „tekutého“ ohně. To ostatně cítili i lidé kolem mě – cestou do hostelu, kde jsem bydlela, jsem si všimla, že jsem pro lidi jako medem namazaná, a to pro lidi všech věkových kategorií – někdo si chtěl jen popovídat, někdo se na něco zeptat, někdo se seznámit. Všude mi dávali přednost a usmívali se na mě. Vůbec mě nepřekvapilo, když se v tomto stavu všechny tváře v mikrobusu, který zastavil na zastávce, automaticky otočily ke mně. Cítila jsem se jako princezna, ne – jako královna! Dělám si legraci. Ale něco neobvyklého se zjevně dělo!

Jasnovidec řekl, že po týdnu budu „jako nová“. Takhle jsme se scházeli každý den. Vmáčkl mě do svého rozvrhu „ministerských dnů“, kdy přede mnou odcházeli mocně vyhlížející muži, které jejich ochranka rychle vyváděla z budovy k černým autům s tónovanými skly, a já, obyčejná smrtelnice, jsem se na ně bála podívat. Pokud jde o peníze – na ty jsem se ho zeptala hned po telefonu a jasnovidec řekl, že na nich nezáleží a že v takových případech je třeba léčiteli poděkovat – třeba mu nalít čaj, ale je jedno kolik a čím. Když jsem se ale jednou podívala, kolik nechal člověk, který zrovna vyšel přede mnou, pochopila jsem, že bych měla nechat slušnou částku, což jsem, abych předběhla vyprávění, také udělala.
Během sezení jsem si všimla, že u mého obličeje dělá zvláštní „vytahující“ pohyby rukama (v oblasti, kde, jak se později ukázalo, mám po vytržení zubu dysfunkci temporomandibulárního kloubu, ale tehdy jsem o tom nic nevěděla já, natož tento muž). Totéž dělal v oblasti krku a říkal: „Tady je něco zatvrzelého.“ To už jsem měla za sebou pět sezení a začínala mě unavovat – začala jsem v hlavě pociťovat nepříjemné přeplnění. Jasnovidec ale řekl, že „zřejmě je potřeba ještě jeden týden“. A lituji, že jsem neposlechla svou intuici…
Na začátku dalšího týdne jsem měla nervy jako obnažené, a přestože jsem se ráno snažila víc chodit po krásném zeleném Kyjevě, abych viděla co nejvíc památek, a po sezení jsem usínala, začala jsem si všímat rostoucí podrážděnosti. Měla jsem pocit, že je ve mně příliš mnoho energie a že se „nevstřebává“. Léčitel na to řekl, že tak to má být – „bude to špatné, ale pak to bude lepší“. Mně ale bylo opravdu velmi špatně – hlavu jsem měla příliš plnou a zdálo se, že praskne. Začala jsem se motat. Při posledním sezení jsem už byla v tak „nervově obnaženém“ stavu, že jsem se na hostelu málem porvala s prostitutkou, která přišla v pět ráno a třískala dveřmi – no, a vystěhovali mě 🙂
Domů jsem se sotva dostala. Ten pocit, že mi praskne hlava, mě nepouštěl asi dva měsíce, a když to trápení konečně přešlo, stejně mi nebylo o nic lépe… No, aspoň jsem viděla Kyjev a navštívila Lysou horu (kopec čarodějnic, kde slavný Bulgakov dostal nápad napsat svého „Mistra a Markétku“) 🙂 Ale vážně, měla jsem bolestivý pocit, jako bych byla hadicí, do které se pod obrovským tlakem pouští voda, ale je v ní cementová zátka, takže tlak začal trhat stěny hadice. Tento muž se mi snažil „energeticky“ pomoci po telefonu, ale po deseti minutách „pomoci“ se mi hlava přeplnila ještě víc. Pak mi ten člověk řekl, že „nejspíš jde o fyzický blok v krku“ a že potřebuji najít dobrého chiropraktika. Na stránkách tohoto blogu jsem už popsala, jak jsem nakonec, znovu proti své intuici, na doporučení lékařů našla „dobrého“ lamače kostí… Proto, milí přátelé, poslouchejte svou intuici – nikdy neklame!

Jak jsem už popsala ve svém příběhu, chiropraktik v nemocnici, aniž by to tušil, „přizpůsobil“ celé moje tělo poloze čelisti, která se posunula po vytržení zubu a nasazení rovnátek, a kvůli tomu byla vertebrální tepna utlačená a první obratel, atlas, posunutý. Ještě téhož dne mě začaly přepadat silné panické ataky. Ale dávno předtím jsem „náhodou“ poznala jednu velmi zajímavou ženu z Petrohradu. Silnějšího a moudřejšího člověka jsem v životě nepotkala, ale její příběh tu vynechám a řeknu jen, že o takových lidech se mluví šeptem. I když bez velkého nadšení, občas mi dovolila za ní přijít a povídaly jsme si „o životě“. Tato žena toho jasnovidce z Kyjeva velmi dobře znala a řekla, že z jeho strany to byla „skutečná poprava“.
Setkání s „lamačem kostí“ proběhlo krátce před jejími narozeninami a já jsem jí navzdory svému stavu zavolala, abych jí poblahopřála. Řekla, ať okamžitě přijedu. Nemohla jsem vyjít z domu, ale doplazila jsem se. Už ve dveřích řekla, že vidí, co se se mnou stalo, a řekla, že „lidé fungují na osmičku“ (jednotku míry jsem zapomněla) a já jsem v tu chvíli měla takových jednotek čtyři. Divila se, že „vůbec stojím na vlastních nohou“. Tato žena také řekla, že mám něco skřípnutého v oblasti krku. Přesto, zatímco jsme seděly a povídaly si, „něco“ udělala, a když jsem odcházela, zeptala se: „Tak co, je to lepší?“ Tváře mi opravdu zrůžověly a cítila jsem příliv síly jako poprvé po tom muži z Kyjeva, ale večer jsem měla pocit, že mě doslova „trhá na kusy“…
Měla jsem pocit, že hlava každou chvíli praskne a tělo se rozpadne na kusy. Už tak jsem skoro nejedla ani nespala, ale potom jsem dva týdny nespala vůbec a v noci jsem chodila dokola po dvoře na čerstvém vzduchu. Měla jsem pocit, že obrovský proud energie nemůže projít nějakým „cementovým“ blokem v ústech a krku, a proto se vrací do páteře a trhá ji. Cítila jsem, že moje duše jakoby „odletěla“ z těla a je někde poblíž. Měla jsem dojem, že ji „rozbité“ tělo nedokáže udržet. Žila jsem z posledních sil. Už jsem se nebála smrti. Připadala mi jako vysvobození z celého toho trápení. Ale tolik jsem chtěla žít!
Intuitivně jsem pila hodně mátového čaje a… kouřila. Dřív jsem ve skutečnosti kouřila jen příležitostně, ale v tomto stavu jsem začala kouřit hodně. Nesuďte mě – kdybyste byli v takovém stavu, pochopili byste mě – doslova jsem přežívala a cítila jsem, že mi to nějak pomáhá vydržet. Později jsem se od jedné léčitelky dozvěděla, že kouření uzemňuje. Ukázalo se, že proto mnozí léčitelé kouří po každém návštěvníkovi – pracují s vysokými energiemi a kouření jim pomáhá uzemnit se. Světlo do mého stavu vneslo i jedno „náhodné“ setkání: svezla jsem jednu starší paní na chatu. Řekla, že mám silně posunutý solar plexus – centrum života. Tehdy jsem jejím slovům nepřikládala žádný význam, ale nedávno jsem narazila na zajímavou ilustraci z knihy slavného kineziologa W. Schmitta „Structural procedures for testing structural faults in term of body chemistry imbalances“, 1984. Tady je:

Po zásahu chiropraktika se mi jedno rameno zvedlo a tělo se mi doslova jako hadr „zmačkalo“ na jednu stranu – vypadala jsem tedy hodně podobně jako postava na prvním obrázku. Není divu, že člověk s hlavou posunutou ze střední osy a se skoliózou si posune „centrum života“, a čím víc se to děje, tím víc je asi narušen průchod energie kanály, které známe z čínské alternativní medicíny jako akupunkturní dráhy nebo z indických učení jako nadi. Ty ale také spojují duši s tělem! Možná řeknete: „Co to ta šílená holka se vším tím svým ezoterismem vykládá?“ Možná uděláte dobře, ale i někteří výzkumníci jsou takoví „blázni“: při své práci, chtě nechtě, viděli stejnou souvislost.
Například profesor Giuseppe Stefanelli (RIP), kraniodontista z Itálie, důkladně zkoumal vliv zubního systému na držení těla, a tím i na emoční, psychický a energetický stav člověka, a svá pozorování předkládá na svém blogu. V jedné z jeho knih, Sistema stomatognatico nel contesto posturale, je zajímavá ilustrace vzájemného působení svalových řetězců v těle. Na krajním obrázku si všimněte stavby těchto svalových řetězců, které téměř přesně kopírují stavbu „indických“ energetických kanálů – centrální sušumny a bočních, takzvané idy a pingaly, které jste mohli na internetu vidět na obrázcích nejednou. A všimněte si také jejich vzájemného působení v oblasti solar plexu!

Teď to porovnejte s tímto obrázkem:

Vidíte tu podobnost? Možná tedy moje pozorování nejsou tak šílená a při posunuté, pokřivené stavbě těla energie těmito kanály prostě přestane normálně proudit, což u člověka kvůli posunutí „centra života“ vyvolává různé emoční a psychické poruchy a v těžkých případech i pocit, že „není“ ve svém těle? Jak lze například při takové stavbě těla očekávat normální fungování energetických kanálů?

Ale i „malá“ skolióza už posouvá celou stavbu vůči centrální ose! Jasnovidci se přesto pouštějí do „léčby“ takového člověka s osami a kanály posunutými na úrovni fyzické stavby a plní ho vysokými energiemi, což lze přirovnat k tankování vysokooktanového paliva do otlučené kraksny s pokřiveným podvozkem a děravou nádrží. Na krátkou dobu vám to umožní „svézt se s větrem o závod“ a předstírat, že jste Ferrari (jako když jsem se cítila jako princezna-královna). Ale jak se říká, „ve dvanáct se kočár promění v dýni“ a k „víle“ se musíte vrátit pro další porci „kouzel“. Tato dotankování jsou drahá a pokračují jen do chvíle, než vysoké rychlosti definitivně zničí už tak rozbitou karoserii kraksny a „řidič“ je z ní doslova vymrštěn na krajnici. A „víla“ může za nepovolenou pomoc dostat i „po hlavě“. Nebylo by tedy lepší nejdřív se věnovat fyzické stránce, přesněji biomechanice, uvést své tělo do „provozuschopného“ stavu a teprve potom experimentovat s různými druhy „benzínu“ a rychlostmi?
Na stránkách tohoto blogu jsem už popsala, kolik nediagnostikovaných organických příčin existuje u takzvané VVD, které lékaři buď považují za „v mezích normy“, nebo je přehlížejí, protože nemají možnosti léčby (s nimiž si biomechanická léčba dokáže poradit). Zoufalí lidé se proto obracejí na jasnovidce a léčitele. Ti však, protože pracují s energií, vykládají fyzická poranění po svém, zvlášť ta, která nejsou vidět okem. Pokud máte vykloubený atlas, skoliózu, nerovnováhu kostí lebky, čelist posunutou od narození nebo v důsledku nekvalitní léčby – jasnovidci je nedokážou vrátit na místo! Naopak zvýšení energie v energetických kanálech vašeho těla, pokřivených fyzickou stavbou, může situaci jen zhoršit a vyvolat bolestivý pocit, jako byste byli hadicí ucpanou zevnitř „zacementovaným“ blokem, kterou trhá vysoký tlak vody. Možná ne nadarmo udržuje moudrý organismus dystonika svou energii na nízké úrovni, aby „neublížil“?

Eskymáci věří, že duše se do těla nevtělí, dokud se nepřesvědčí, že tělo, ve kterém má přebývat, je opravdu odolné. Proto se v nejstarších tradicích světa dítěti často nedává jméno, dokud od narození neuplynou dva lunární cykly nebo delší doba, kdy je jasné, že tělo je dost silné na to, aby duši udrželo. Ze stejného důvodu navíc mnoho národů zastává názor, že dítě se nikdy nesmí bít, protože to vyhání ducha z těla a vrátit ho do jeho právoplatného příbytku je velmi obtížný a zdlouhavý úkol. Neděje se ale právě tohle s „rozbitým“ fyzickým tělem?
Pokud jde o vrozená nebo lékaři způsobená poranění zubního aparátu, o kterých je tento blog, našla jsem zajímavý obrázek na blogu zmíněného profesora Stefanelliho. Obrázek ukazuje „elektrické“ schéma průchodu „proudu“ uvnitř lidského těla a zubní systém je jeho… „vypínačem“! Není těžké uhodnout, jak může „porucha“ na této úrovni ovlivnit celý systém těla! Možná to vysvětluje mé podivné pocity „zacementovaného“ bloku v ústech a s nimi spojeném systému krku, když mi jasnovidec zvýšil úroveň energie a „vracel“ ji do páteře, kdy ji to doslova trhalo…

Nepřestávám obdivovat stavbu a moudrost našeho těla, které je podle mého hlubokého přesvědčení trupem rakety, z jejíhož okénka naše duše hledí do hvězdné noci vesmíru. Aby však mohlo ohromnou rychlostí letět do vyšších sfér, musí být toto krásné tělo, stvořené přírodou, silné a uvnitř musí dokonale fungovat elektrické bioobvody… Všechno výše uvedené můžete vnímat, jak chcete. Já navrhuji střední variantu – „pohádka je lež, ale je v ní náznak“. Doufám, že vám můj příběh pomohl.

Karma a nemoc. Duše a tělo: teorie a praxe – zde.
__________________________
Žádné komentáře
Položte promyšlenou otázku nebo doplňte užitečný kontext. Nové komentáře před zveřejněním kontrolujeme.
Zatím žádné komentáře. Diskusi můžete zahájit vy.