Příběh Američana Kena Leavera už se na stránkách tohoto blogu objevil – popisuje v něm své zkušenosti s léčbou potíží s TMK, bolestí ramen a krku a „mozkové mlhy“ metodou Starecta. Později se rozhodl pokračovat v experimentech s aparátem ALF a trenažéry Myobrace (v současnosti se vrátil ke Starectě). V tomto krátkém článku ze svého blogu occlivion.com Ken popisuje svá pozorování týkající se soustředění a toho, proč se u televize úplně vypínal. Dále následuje vyprávění v první osobě.
Jedna věc, které jsem si všiml a která mi přišla velmi zajímavá, je to, jak odstranění deformit lebky ovlivňuje pozornost člověka. Můj příběh tedy zní zhruba takto: v polovině roku 2014 jsem byl ve velmi špatném stavu, s „mozkovou mlhou“ a tak dále. Nevydržel jsem u svého pracovního stolu: asi dvacet minut jsem pracoval, pak jsem vstal, šel si pro kafe a chodil sem a tam – prostě jsem musel.
Na konci roku 2015, kdy jsem byl na Starectě skoro rok, jsem se docela dost narovnal a cítil jsem se dobře. Pamatuji si, že jsem dokázal pracovat u svého stolu celý den a ani jsem si toho nevšiml. Moje pozornost byla na takové úrovni, že jsem mohl pokračovat v práci i doma až do devíti nebo deseti večer.
V polovině roku 2017 se mi při používání aparátu ALF a dlahy (Ken s nimi experimentoval sám, bez odborníka) tělo zase „zkroutilo“ zpátky a cítil jsem, že se mi pozornost znovu „zhroutila“. Nedokázal jsem pracovat déle než 45 minut v kuse a večer už jsem pracovat nemohl. Místo toho jsem dlouho do noci bezmyšlenkovitě zíral na televizi.
Na konci roku 2017 jsem začal ke srovnání skusu používat trenažér Myobrace a cítil jsem, že se mi pozornost zase začíná zlepšovat. Opět jsem mohl pracovat po večerech a dlouho sedět u stolu.
Tato pozorování z vlastní zkušenosti mě přiměla zamyslet se nad lidmi, které považujeme za „líné“. Jsou opravdu líní? Nebo jsou možná prostě fyzicky „zkroucení“? Tráví lidé hodiny poflakováním na sociálních sítích kvůli zlozvyku? Nebo to dělají proto, že se prostě nedokážou soustředit kvůli vlivu, který má jejich nesprávný skus na tělo? (Na obratle, tepny a svaly.)
Jako teenager a ještě pár let po dvacítce jsem byl workoholik, klidně jsem pracoval do půlnoci a k tomu všemu tvrdě trénoval. Během těch pár let, kdy jsem měl křivé tělo, jsem začal trávit u televize stejně času jako průměrný Američan. Mohu vám s naprostou jistotou říct, že jsem to nedělal ze zvyku ani proto, že bych „začal stárnout“. Dělo se to výhradně proto, že moje tělo kvůli nesprávnému skusu nefungovalo správně. Nic víc, nic méně.
Hypochondrie: psychosomatika, nebo následek biomechanického traumatu? – zde.
2 komentáře
Položte promyšlenou otázku nebo doplňte užitečný kontext. Nové komentáře před zveřejněním kontrolujeme.