Předsunutá hlava: jak problém biomechanicky napravit

Předsunutá hlava, zdvižená ramena, shrbení, břicho vystrčené dopředu — i když je člověk mladý a dost hubený — to je dnes velmi častý problém. V moderní společnosti existuje mnoho teorií vysvětlujících příčiny špatného držení těla a neharmonické polohy těla — od sedavého způsobu života, celodenního sezení a nadměrného používání mobilních telefonů až po psychologické projevy. Skutečná základní příčina těchto problémů s držením těla se však zmiňuje jen zřídka. Co je to za příčinu a jak se s ní biomechanicky vypořádat, se pokusíme zjistit v tomto článku.

Svalová slabost, nebo něco jiného?

Na tento obrázek se nedíváte bez důvodu. Rozebereme jej však o něco později. Zatím se zkusme podívat, proč se v posledních desetiletích v západní společnosti zvýšil počet lidí se slabou tělesnou stavbou a předsunutou hlavou. Mimochodem, mnozí hledají způsoby, jak tento problém řešit, hlavně z estetických důvodů, a zapomínají, že krása je především zdraví.

Je tomu tak proto, že předsunutá hlava znamená neschopnost držet lebku na svislé ose těla a na každý centimetr, o který hlava klesne dopředu (když není dostatečně vyvážena tělem), musí celá stavba vyrovnat další dva kilogramy hmotnosti (hmotnost lebky). Zátěž pak dopadá na svaly zad a krku, které začnou pracovat jako protiváha vyrovnávající posun hlavy od svislé osy těla. Při tomto chronickém stresu jsou svaly zad a krku vystaveny nadměrnému zatížení. To vede ke snížení pohyblivosti krku, svalové bolesti, migrénám, tenzním bolestem hlavy, změnám ve stavbě krčních obratlů a ke stlačení vertebrální tepny se všemi následky pro mozkový krevní oběh.

Kde je ale spouštěč, který hlavu posune ze svislé osy těla? V moderní medicíně se tento posun hlavy dopředu nazývá krční lordóza a mnozí lékaři jej považují za následek slabosti tělesných svalů (v jejímž důsledku podle nich vznikají změny krčních obratlů), chronického stresu či dokonce dětského emočního traumatu projevujícího se svalovým napětím. Jako léčba se člověku doporučuje posilovat tyto svaly speciálními cviky, uvolňovat se masážemi, podstupovat manuální terapii, „učit se relaxovat“, „nebýt nervózní“ a vůbec zpracovat svá dětská traumata s psychoterapeutem, stejně jako si neustále připomínat, aby se silou vůle „držel rovně“.

Jistě jste to všechno už zkusili a pocítili veškerou „účinnost“ těchto opatření. Při hledání skutečných důvodů poklesu hlavy dopředu se zkusíme obrátit ke studiím, které po několik desetiletí prováděli v různých zemích světa přemýšliví a pozorní ortopedi, posturologové, osteopati, zubní lékaři, kraniodontisté a lékaři jiných oborů. Především upozorňují medicínu na to, na co už zapomněla: lidské tělo je jeden celistvý systém, kde jeden prvek závisí na druhém a vzájemně s ním působí. Proto se tito lékaři dívají na tělesnou stavbu ze širší perspektivy. Pokusme se to vidět i my.

Kraniofaciální vývoj

Pravidelní čtenáři tohoto blogu už znají biomechanismus, který podpírá lebku na krku. Stručně řečeno, lebku na posledním krčním obratli, atlasu, podpírá dynamický systém dolní čelisti. Oporu zepředu získává ve fázi úplného sevření zubů, když provádíme polykací pohyb (který mimovolně děláme až 2 000krát denně). V tu chvíli se „otisk“ polohy dolní čelisti přenáší přes jazylku a složitý systém svalů v přední části krku na níže položené struktury těla. Správná poloha dolní čelisti ve třech rovinách je proto klíčem ke zdravé páteři a svislé poloze hlavy.

Tím však nekončíme! Poloha dolní čelisti pro zajištění svislé polohy hlavy je v celkovém obrazu jen část „skládačky“. Poloha dolní čelisti totiž vždy závisí na poloze horní čelisti — takzvané maxily, centrální kosti obličeje, která se přibližuje očním jamkám a sahá poměrně hluboko do lebky.

Při vodorovně vyvinuté maxile (posunuté dopředu a nahoru) je zajištěn volný pohyb dolní čelisti všemi směry. Je-li maxila stažena dolů a posunuta dozadu (vertikální vývoj), blokuje v zadní poloze i dolní čelist. Dolní čelist posunutá dozadu pak, jak víte, spouští nevyhnutelný proces poklesu hlavy dopředu a změn v krční páteři, počínaje prvním krčním obratlem atlasem. Schematicky to můžete vidět na obrázku níže:

Na stránkách tohoto blogu jsme už vícekrát probírali, že podle výzkumů známých britských lékařů Johna a Mikea Mewových není vertikální vývoj (pokles) maxily genetickou predispozicí, ale pouze nedostatkem či absencí kojení v dětství, při němž se dostatečně nevyvinou svaly dětských úst včetně síly hlubokých svalů jazyka a jeho správné polohy v ústech. Stručně: když je jazyk v ústech od kořene po špičku ve správné poloze na patře, díky tomuto nejsilnějšímu svalu těla se maxila zevnitř posouvá dopředu a nahoru:

Nedostává-li maxila zevnitř tuto stálou sílu jazyka, postupně sestupuje dozadu a dovnitř. Tento proces poklesu maxily u moderního člověka zhoršuje nedostatek tuhé pevné potravy, kterou jedli naši předkové. Jak jsme už viděli, maxila posunutá dolů postupně fixuje dolní čelist v zadní poloze. A tento proces vede ke stále většímu poklesu hlavy dopředu. Teď už chápete, proč byl uveden první obrázek s Bradem Pittem a Edwardem Nortonem, kteří spolu hráli ve filmu „Klub rváčů“.

Podívejte se na obrázek znovu — všimněte si vodorovně rozvinuté, dopředu a nahoru posunuté maxily Brada Pitta, která umožňuje jeho dolní čelisti být v dopředné vodorovné poloze; ta drží jeho hlavu vzpřímeně a vytváří výborné držení těla. Porovnejte to s vývojem obličeje Edwarda Nortona — má maxilu protaženou dolů a posunutou dozadu, dolní čelist zablokovanou vzadu, a v důsledku toho předsunutou hlavu a odpovídající „shrbené“ držení těla. Totéž lze vidět na fotografii amerických pin-up dívek šedesátých let — celý rozdíl v jejich tělesné stavbě vychází právě z rozdílu ve vývoji obličeje: z vodorovné polohy centrální kosti obličeje, nebo z jejího svislého protažení dolů.

A další příklady!

Než přejdeme k biomechanickým metodám řešení problému, podívejme se pro zajímavost na fotografie polohy hlavy a maxily našich ruských celebrit.

Odvážný herec Danila Kozlovsky je názorným příkladem svislé polohy hlavy a výborného držení těla. Skvělý komik Pavel Volja je při vší své vnitřní přitažlivosti, mírně řečeno, shrbený. Hlavu má silně dopředu. A co vývoj jejich obličeje?

Zhruba stejný jako u Pitta a Nortona. Maxila Danily Kozlovského je posunuta dopředu, zajišťuje volný pohyb dolní čelisti, která je u něj výrazně vysunuta vodorovně dopředu a působí mužně. Okouzlující Pavel Volja má prodlouženou, dozadu posunutou maxilu s dolní čelistí zablokovanou vzadu a, jak vidíte, se stěsnanými zuby. Následky této polohy centrální kosti obličeje pro postavení hlavy a držení těla obecně jsme už viděli — Danilova hlava je vzpřímená, Pavel Volja má hlavu silně dopředu. Podívejme se také na představitelky „krásné poloviny“ rusko-ukrajinských celebrit — zpěvačku Věru Brežněvovou a extravagantní herečku Renatu Litvinovovou.

Věra má ideální svislou polohu hlavy vůči středové ose těla. Renata na tom v tomto ohledu není tak dobře — ve filmech můžeme vidět, jak je shrbená. Samozřejmě jí to dodává jistý šmrnc, ale jak dobré je to pro její zdraví? Při pozorném pohledu na stavbu obličeje obou žen uvidíme, že Věra Brežněvová má opět maxilu posunutou dopředu a nahoru, s krátkou střední částí obličeje a vodorovnou dolní čelistí. U Renaty je centrální kost obličeje protažena dolů a dozadu a znovu blokuje dolní čelist vzadu (na některých fotografiích hvězdy je patrné stěsnání dolních zubů). Jak tento vývoj obličeje ovlivnil postavení hlavy obou celebrit, jsme už názorně viděli výše.

Biomechanická náprava problému

Pochybovala jsem, zda mám po stopadesáté popisovat biomechanické metody posunu maxily dopředu a unavovat pravidelné čtenáře, ale přesto jsem se rozhodla krátce zopakovat hlavní teze a doplnit popis několika čerstvými fotografiemi. Tedy:

1. Myofunkční cvičení (mewing), nitroústní face pulling

Myofunkční korekce zahrnuje cvičení pro svaly jazyka a změnu návyků nesprávného žvýkání a polykání; je podstatnou součástí směru vodorovného vývoje obličeje, ortotropie, kterou vytvořili lékaři John a Mike Mewovi (někteří tuto techniku dokonce po jejích tvůrcích nazývají mewing). Je popsána ve všech podrobnostech v článku o mewingu. Podstatou mewingu je „přeškolit“ svaly obličeje a obnovit jejich normální pohybové vzorce, i když jste v dětství měli pro jejich vývoj nepříznivé podmínky.

Na následující fotografii je velký fanoušek ortotropie zaměřené na vodorovný vývoj obličeje, známý americký bloger. Vedle myofunkční korekce používal také intraorální zařízení Biobloc k rozšíření horní čelisti, protože mu dříve při léčbě rovnátky vytrhli špičáky. Mewing však dělal bez ustání a sám popisoval, že se jím „posedle“ zabýval. Vidíme obrovský rozdíl v poloze jeho maxily a díky tomu i hlavy jako celku. Mnohým bude z profilu připadat, že stále „není dost vodorovná“ — proto jsou fotografie uvedeny i zepředu, abyste pochopili, jak doslova byla maxila tohoto člověka původně otočena dozadu. Podle mého názoru dosáhl skvělých výsledků.

Můj čtenář Viktor, 16 let, získal tento výsledek ve stavbě obličeje za měsíc a půl mewingu. Podívejte se na držení jeho hlavy a změny v krční oblasti!

Zde je výsledek chlapce po pouhých třech dnech, kdy stokrát (během těchto tří dnů) polykal se správnou polohou jazyka při cvičení McKenzie Chin Tuck. Jen se podívejte na změny polohy jeho hlavy!

Téměř totéž vidíme na příkladu devatenáctiletého Argentince Gera! Když se stavba obličeje posunula dopředu a nahoru, zlepšilo se jeho držení krku. Výsledek — pouze nitroústní face pulling po dobu tří týdnů (omlouvám se za kvalitu prvních dvou fotografií — Gero mi je poslal v soukromé zprávě v archivních poznámkách). Mimochodem, chlapec vyrostl o několik centimetrů, ale fotografii jsem zarovnala podle horní linie hlavy, aby byly změny na stejné úrovni zřetelnější:

Valerii je 45 let. Tohoto výsledku dosáhla za dva a půl měsíce mewingu a technik nitroústního face pullingu. I za tak krátkou dobu se stavba obličeje ženy posunula dopředu a ona si ihned všimla změn v krční páteři!

Změny vidíme ještě zjevněji zepředu:

Pokud byla dříve hlava Victorie nucena posunovat se dopředu, na druhé srovnávací fotografii je už mnohem rovnější! Vidíme také, o kolik se zlepšila statika krku a estetika!

2. Kraniodontika

Ti, kdo jsou unaveni posloucháním o kraniodontice, mohou tuto část přeskočit; pro ty, kdo o ní slyší poprvé, stručně popíšu, jak dosahuje výsledků uvedených na fotografii výše. Kraniodontista pracuje s horní čelistí pacienta, vyvažuje její polohu a napravuje deformace lebky pomocí intraorálního aparátu ALF (nebo jiných podobných). Na dolní čelisti se podle případu používají ortotika, rekonstrukční navýšení, další ortopedické a ortodontické prostředky a techniky. Důležitou součástí kraniodontiky je kraniosakrální osteopatie.

3. Metoda Starecta

Mnozí z vás už tyto fotografie na blogu pravděpodobně viděli. Přestože italská metoda Starecta přímo neposouvá polohu maxily dopředu, díky speciální technologii intraorální dlahy Rectifier dokonale vrací lebku do svislé polohy vůči středové ose těla.

Může se zdát, že poloha hlavy této dívky na první fotografii je jen důsledkem určitého úhlu záběru, ve skutečnosti však byla tato poloha vynucená. Celé držení těla této pacientky a její rentgenové snímky před dlahou a po ní lze vidět v archivní diskusi komunity Starecta. Podle dívky jí metoda zachránila život (vedle neesteticky dopředu posunuté hlavy měla mnoho neurologických problémů). Někteří pacienti se silně zploštělou či zkroucenou maxilou po rovnátkách však vedle dlahy, pokud je třeba, po dosažení výborných výsledků ve vyvážení těla a návratu hlavy do svislé polohy vůči středové ose těla buď dělají mewing, nebo používají na horní čelisti aparát ALF, který umožňuje dále posunout maxilu dopředu.

Na závěr malého shrnutí bych chtěla říct, že bez ohledu na metodu korekce polohy maxily a návratu hlavy do vzpřímené polohy vůči tělu vám výsledek pomůže nejen dobře vypadat, ale také čelit životním obtížím tváří v tvář, neohýbat se ani se před nimi neskrývat a žít s hlavou vztyčenou v tom nejdoslovnějším smyslu slova.